Odpovědět 
 
Hodnocení tématu:
  • 1 Hlasů - 2 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Světelné vlnění je nejúčinnější lék
29.07.2016, 01:45 AM
Příspěvek: #51
RE: Světelné vlnění je nejúčinnější lék
(28.07.2016 12:48 PM)Debora napsal(a):  mluvit o světle jako o fyzikální veličině definující elektromagnetické záření je jedna věc, ale jeho podstata je tak komplexní, že se to tu ani nedá napsat, pokud si člověk chce zachovat aspoň kapku vážnosti, která v mém případě stejně visí na háčku. Big Grin Do úlu můžeme sypat cokoliv, od čiré myšlenky, přes fotony, až po chemické sloučeniny, dle možností člověka, ale jediné, co má opravdu oživující schopnost, tudíž i léčit, zůstává nadále elektromagnetické záření, které každý z nás ve svém vědomí generuje, a které je v neustálé interakci s okolím. Sypat do úlu elektrony má podobně okouzlující účinky, jako například thymol. Navíc ta vůně ozónu rychle zmizí, což se o thymolu říci nedá. Wink Háček je v tom, že si pak včelstvo plete měsíček se sluníčkem. Big Grin
Je lépe se dívat, přemýšlet a pak teprve rušit včely. (Leoš Dvorský)

(28.07.2016 07:30 PM)Milan Urík napsal(a):  ...hlavně si myslím, že to začátečník může špatně pochopit a přijde o včely, několik jich už znám a i já jsem tak dopadl. Začátečník si musí vše osahat, všude se podívat, aby věděl co a jak. Někteří to pochopí tak, že je raději nebudou rušit skoro vůbec a pak najdou třeba prázdný úl.

Začátečník může přijít o včely jen proto, že stejné myšlenky se vzájemně přitahují. Kdo myslí na včely, vrací je přírodě, toho nikdy neopustí. Wink
Hlasování: tondabh (+1), terez.c (+1)
Navštívit uživatelův web Vyhledat všechny příspěvky tohoto uživatele
Odpovědět s citací příspěvku
03.08.2016, 08:19 PM
Příspěvek: #52
RE: Světelné vlnění je nejúčinnější lék

Za každou myšlenkou se skrývá nejvyšší hustota energie vesmíru, totiž SVĚTLO. Mystikové raději používají jméno DUCH a technokraté nazývají tento druh energie ČAS.
Čas je způsob lidí popírat, že se všechno děje najednou! Kéž Vám "Čas" slouží k přirozenému léčení všech nemocí.


"Zasáhne-li včelař šťastně nemoc, chorému včelstvu se uleví; zasáhne-li však včelstvo namísto nemoci, odsoudí jej k smrti."

Léčivá síla slunečního světla
přijato vnitřním Hlasem Ducha skrze Jakoba Lorbera

Toto významné sdělení o léčivé síle slunečního světa obdržel Jakob Lorber vnitřním slovem r. 1851 ve Štýrském Hradci. Je to onen spis Lorberův, který je znám jen málokterým přátelům "Nového Světla", protože byl dosud rozmnožován jen rukopisně. Této okolnosti je přičísti, že jen nemnozí přátelé Nových zjevení se doposud pokusili dáti sluneční světlo do služeb k účelům léčebným podle návodů daných Lorberem. Je nám známo jen málo případů onemocnění, v nichž byli nemocní Léčeni na základě léčebných metod, uvedených v této knížce tyto případy však postačí, aby se mohlo poznat, jak blahodárně může působit sluneční energie uložená v látkách slunečního světla.

Všeobecně o léčivé síle slunečního světla

Při této věci netřeba se celkem příliš starat o míru a váhu, nýbrž jedině a toliko o pravou víru a opravdovou důvěru ve Mně; neboť vy víte, že Já mohu zcela dobře někoho nemnoha kapkami vody utopit a jiného, jenž spadl do moře světového životu zachovat. Hmotné prostředky nemají zde samy o sobě jiného účinku, než aby za daných okolností přitahovaly sluneční paprsky a je uchovávaly. Jestliže tyto hmotné prostředky posloužily a vyhověly tomuto účelu a užije-li se jich v případech onemocnění udanou dietou, s pravou vírou v udané míře, pak se svým účinkem neminou. Především je k tomu třeba - zvláště se strany pomáhajícího - nezištné, dobré vůle a pevné víry, aby touto Mou jemu zjevenou milostí pomáhal trpícímu v síle Mého Jména, neboť od trpícího nedá se očekávat úplná víra. Je-li však také trpící plně věřící, bude tento lék účinkovat tím jistěji a časněji. V nejstarších dobách, kdy tato Země byla již obývána bytostmi obdařenými duchem, používali právě tyto bytosti, jestliže pociťovali v těle nějakou nevolnost, Slunce, jeho elektromagnetické vlny, jako jediného léku na obnovení svého zdraví. Kladli své nemocné na Slunce a obnažovali úplně ony části těla, v nichž nemocný pociťoval slabost, nevolnost anebo bolest, a brzy bylo s nemocným lépe.

Trpěl-li nemocný na žaludek, musel - vedle toho, že vystavil po nějakou dobu žaludeční krajinu slunečnímu světlu - píti poté vodu z čistého, Slunci vystaveného pramene, a ihned se mu ulehčilo. Vůbec první obyvatelé této Země nepili tak snadno vody, která nebyla dříve, možno-li na krátkou dobu vystavena slunečnímu světlu. Hlubokých a krytých studní neznali, a z pramene, kam nemohlo proniknout světlo sluneční, nikdo vody nepil; věděli, a také dobře viděli - že se v takové vodě zdržují tak dlouho hrubí, ano někdy i zlí duchové, dokud nebyli vypuzeni silou nebeského slunečního světla. Hleďte! V tom, co bylo dosud uvedeno, skrývá se hluboká pravda; neboť světlo sluneční přivádí s sebou, jak si dovedete snadno domyslit, čistší duchy. Tito duchové mají velkou příbuznost (slučivost) se substanciálními (podstatnými) částmi duše člověka. Přivádí-li se duši působením takových čistých duchů jistě mocná posila, pak je duše takto posílená velmi snadno a brzy hotova s nějakou v jejím těle vzniklou nemocí, protože zdraví těla závisí vždy jedině a toliko na dostatečně silné duši. Neboť kdekoli se původně objevuje nějaká nemoc v duši, tj. v jejích substanciálních částech, a duše sama si nemůže řádnou cestou opatřit v oslabených částech posilnění, obrací se pak na svého vlastního nervového ducha a přitahuje z něho k sobě to, čeho se jí nedostává. Tím vzniká potom v nervech, jako ve vybitých elektrických lahvích zřejmý nedostatek onoho životního fluida, jímž jedině jsou nervy udržovány ve správném napětí. Nervy, tím jak si hladové sají pak krom toho příliš málo čisté potravy z krve a děje-li se toto, potom nastává zcela přirozeně nepřirozený životní pochod v přirozenosti těla, jímž mohou vzniknout všemožné nemoci podle způsobu, jak se podle hlubšího výpočtu duše srovnávají s tou či onou částí, která v duši zeslábla. Ježto se však v čistějších slunečních duších vyskytují všechny ony partikulární (částečné) duševní substance, z nichž se skládá duše sama, je duši snadné vzíti si z nich ku posílení to, čeho jí ubylo, aby tím také opět obnovila dřívější pořádek ve svém nervovém duchu - a tímto duchem v nervech - a v krvi správné, přirozené životní napětí. Právě proto je také z velmi mnohých příčin dáti spíše přednost pravému homeopatickému (stejně působivému) postupu před jakýmkoliv alopatickým (protipůsobivým). Neboť homeopatií se přivádí duši ihned příbuzné jí duchovno, a duše sama, přijala-li zvenčí čeho se jí nedostávalo, anebo co bylo aspoň oslabeno, stává se pak lékařem svého těla. Při alopatickém postupu se však nutí tělo, aby se dříve stalo lékařem své duše. A když se duše, náhodou za velkého utrpení těla uzdravila, pak se teprve může, zpětně působíc, pustit do obnovy svého těla, - což je však jistě nejméně vhodná cesta ke znovudosažení úplného tělesného zdraví, jak může každý neozbrojeným okem snadno vidět z dlouhé chorobné rekonvalescence (zotavování se po těžké chorobě) těla. Jak bylo řečeno, je tedy homeopatie správná léčebná metoda, avšak pamatujte, že je dvojí homeopatie, totiž: Předně zvláštní (založená Hahnemannem), která je ve svých výsledcích nutně méně jista, poněvadž ani sebeobratnější lékař nemůže vždy jistě poznat, kde a které části v duši jsou oslabeny. Proto tedy také nedovede použít správného duševního specifika. Lékař v duchu znovuzrozený to ovšem dovede; ale lékaři v duchu, ještě neúplně znovuzrozenému, anebo většinou vůbec ne znovu zrozenému jest něco takového při vší jeho rozumové obratnosti stěží možné, anebo docela nemožné. Věnujme proto úplnou pozornost zvláště druhému způsobu homeopatie, kterou pouze na rozdíl od prvé pojmenuji „všeobecnou“, protože jí žádný lékař jen při trochu obratnosti - nemůže chybit. A právě tento druh homeopatie je to, co jsem vám l6. července 1851 předběžně oznámil o léčivé síle slunečních paprsků. Je nyní s vaší strany zcela přirozená otázka: Jak to zařídit ?“ Jeden způsob jsem vám již ukázal hned z počátku. Tento způsob jest anebo byl by tím více postačující, kdyby lidé této doby zachovávali onen způsob života, jaký byl věrně zachováván lidmi dřívějšími. Pro nynější způsob života, kdy jsou duši všelikými, přeumělkovanými pokrmy částice spíše odnímány, než-li dodávány a dodávané jí částice jsou vesměs špatné, byl by způsob používání slunečního světla, jak jej prováděli předkové příliš slabý. Proto vám sdělím několik způsobů, jakož i k tomu patřičnou dietu. Budete-li při používání udaného léčebného prostředku slunečního světla přesně dbáti diety, - avšak pamatujte: velmi přesně ! - pak budete moci jistě vyléčit každou nemoc, ať je jakéhokoli druhu a jména. I vnější poškození těla mohou se při správném používání těchto prostředků co nejdříve zahojit. Ostatní příště.

Nyní uvedeme tyto zvláštní způsoby, jak lze totiž zdravotní látku slunečního světla pokud možno snadno vázat s nějakou jemnou látkou hmotnou, a jak jí potom používat ve vyskytujících se případech onemocnění. Že se látka slunečního světla spojuje s rozličnými hmotami, může každý rukama nahmatat, pohlédne li jen na luční koberec. Utrhneme li kteroukoli rostlinku, ovoníme a okusíme ji, tu jak vůně, tak i chuť nám řeknou: „My pocházíme ze světla a tepla Slunce !“ Okenní tabule, vystavená delší dobu slunečnímu světlu, začne na zevní ploše hrát všelikými barvami. Proč ne také na ploše vnitřní ? - Protože vnitřní plocha není vystavena prvnímu dopadu slunečních paprsků ! Umístěte květinu do temného sklepa ! I když také pokvete, neobjeví se na květu buď vůbec žádná barva, nebo jen nejvýš matná. Z toho však vyplývá, že barvy květu jakož i plodů jsou též dílem činných duchů světla slunečního paprsku. V oněch zemích, které nazýváte „horké“, je hra barev jak u rostlin, tak dokonce i u zvířat mnohem živější a bujnější, nežli v pásmu mírném anebo dokonce ve studeném, kde přechází vše téměř v jednotnou šeď, o nějaké silnější libé vůni není téměř řeči a chuť je většinou trpká a hořká, podobná připravované trpkosti a hořkosti v Zemi poutaných duchů. Tu by mohl někdo namítnout : „Když tedy všechny ty různé druhy rostlin jakož i nerostů - zvláště v horkých pásmech, obsahují tolik světelné látky ze Slunce, pak přece netřeba žádných dalších umělých opatření, jimiž by se Slunci odnímalo umělé to, co lze bez velké, námahy obdržeti cestou zcela přirozenou !“ Tato námitka je správná, a dosud se také na tom zakládala téměř veškerá nauka o léčení. Neboť kdo užívá některých známých léčivých bylin, jistě také pocítí vždy účinek; ale žádná bylina není tak uzpůsobená, aby byla s to povšechně pojmout zdravotní světelnou látku ze slunečních paprsků. Každá rostlina přijímá jen to, co jí je přiměřené a nemůže přijmout nic dalšího, neboť její výstavba je taková, že ze slunečního světla může přijmout pouze to, co se jí zamlouvá a je jí přiměřené (rovněž tak je tomu i u nerostů). Kdyby mohl lékař u nemocné duše přesně vyzkoumat, která životní specifika se v ní oslabila, nebo v ní dokonce chybí, a kdyby vedle toho znal také bylinku, která obsahuje právě tatáž životní specifika, mohl by tím nemocné duši, anebo - což je totéž - nemocnému člověku navrátit jisté úplné zdraví. Protože však taková hlubší znalost člověka a jeho duše je obyčejnému lékaři většinou tak neznáma, jako dosud neobjevený díl světa, jest a zůstává jeho lékařské umění stálé spíše jen hádáním, nežli věděním. Co si lidé osvojili zkušenostmi a zřídka šťastnými zkouškami z léčivé síly rostlin, nerostů a zvířat, tím také obyčejně léčí své nemocné a u většiny lékařů mohlo by se použít úsloví severních zemí, jímž se takový lékař přirovnává ke klacku : „Zasáhne-li klacek šťastně nemoc, chorému se uleví; zasáhne-li však klacek nemocného člověka místo nemoci, je člověk synem smrti.“ Zde však nejde tak o používání starých zkušeností, anebo o nové pokusy léčení lidí, nýbrž takřka o arkanum (tajný prostředek), které je s to nemocné lidstvo, pokud to tělesný stroj připouští, opět tak znovuoživit, jako stále zjara silnější a silnější světlo znovuoživuje rostliny a zvířata - je-li jejich ústrojí zvláště způsobilé přijmouti takovéto oživení. Neboť - pamatujte ! - pro věčný život těla na Zemi, ve svazku s jeho duší, o němž sní mnozí zázrační lékaři, neexistuje žádné arkanum. Avšak pokud je z Mého řádu člověku dáno zachovat svůj tělesný život, může při vhodné dietě a správném používání arkána dosáhnout ve zdraví značně vysokého věku. Ježto jsme nyní toto nutně předeslali z čehož může každý pochopit, jak se nejrůznější životní specifika slunečních paprsků spojují s přírodou, můžeme nyní přejít k jednomu způsobu zachycování slunečních paprsků.

Prvý způsob zachycování slunečních paprsků

Vezměte šálek z tmavofialového skla průměru 3-4 palce (7-10 cm), jehož okraj může být asi 1 palec (2,5 cm) vysoký, ale musí být vel mi rovně zabroušen. K tomuto šálku dejte však také zhotovit hermeticky (neprodyšně) přiléhající víčko. Opatřivše si tuto vhodnou nádobku vezměte známé vám kuličky mléčného cukru nasypte je na dno šálku tak, aby se snad dvě, nebo tři kuličky navzájem nekryly. Vystavíte-li potom šálek s kuličkami delší dobu slunečním paprskům, budou tyto kuličky přijímati do sebe sluneční paprsky a jeho veškeré životodárné spektrum (duchy). Podají-li se potom v jakémkoli případě onemocnění nemocnému předchozí správné dietě 1,2 nejvýš 3 tyto kuličky, nejlépe před východem slunce ulehčí se mu za 3, nejdéle za 7 dní úplně; neboť duše si tu vezme, čeho se jí nedostává, a tím posílena, odstraní ze sebe co nepotřebuje 1 a potom ve svém těle snadno uskuteční správné životní napětí. V létě, kdy slunce působí nejprudčeji, stačí, vystaví-li se tyto kuličky z mléčného cukru Slunci po dobu jednoho měsíce. Nesmí však být vystaveny Slunci za dne tak dlouho, dokud je Slunce na obloze viditelné, nýbrž jen, tak dlouho, dokud stojí ještě asi 45 stupňů vysoko. Klesne-li pod 45 stupňů, stává se světlo a jeho účinek šikmým dopadáním paprsků příliš slabým a na tyto kuličky působí málo, anebo již vůbec nepůsobí. Proto se musejí potom zmíněným víčkem pečlivě uzavřít a do příštího dne uschovati na chladném, suchém místě. Pro další uchování těchto kuliček, napojených nyní slunečním světlem, musíte si opatřit Po použití takového léku nutno dbát téže diety podle roční doby po tři měsíce. Přitom ať lahvičky z tmavofialového, skla které jest vzduchotěsně uzavřít čistou zátkou z téhož skla. Potom teprve mohou být dobře ovázány blanou měchýře. Uchovat se musí v suchu a chladu. Na a jaře nebo na podzim musely by se tyto kuličky vystavovat paprskům slunečním dobré tři měsíce. Další manipulace (nakládání s nimi) je tatáž. V zimě je příprava naprosto nemožná, protože sluneční paprsky dopadají příliš šikmo a tudíž bez účinku. Dieta je úplně táž, jaká se pečlivě zachovává při homeopatii, jen s tím malým rozdílem, že se s ní musí začít o 3-7 dní dříve, nežli je tomu při obyčejném homeopatickém léčení. V předchozí době dietní může pacient za dne pít častěji vysluněnou vodu. Co se týče nádoby na pití, dávati je přednost nádobě rovněž z fialového poněkud méně temného skla, anebo aspoň porcelánovému hrnečku touto barvou polévanému, před každou jinou nádobou. Aby se učinila voda hodně působivou, mohli byste použíti také dobré čočky o průměru 1,5 střevíce , vzdálenosti ohniskové nejvýše 3 stopy, kterou se umocněný sluneční paprsek, jak se jeví ohnisku, zavede do vody tak, že ohnisko, podle výšky nádoby padne 1, 2 až 3 palce pod hladinu vodní, tedy poněkud doprostřed vodní masy. - Avšak déle než půl minuty nesmí ohnisko ve vodě prodlévat, protože tím by byli určití občerstvující životní duchové vody světlými duchy ze Slunce příliš zajmutí a taková voda by potom u slabších povah vyvolala příliš prudký účinek, který by následující hlavní léčbě, spíše vadil, nežli prospěl. U nervově slabých lidí je dáti přednost též zcela pravému nefalšovanému vínu před vodou, není-li víno uchováváno v dubových nádobách, nýbrž buď, jako u předků v měchách, nebo ve skleněných láhvích, nebo také v sudech ze sladkého dřeva; s tímto vínem budiž podobně zacházeno jako s vodou.nemocný chodí často na čerstvý vzduch, svítí-li slunce, tak se mu úplně uleví. Manželům je ještě připomenout, aby se po dobu léčby zdržovaly soulože, neboť sémě obého pohlaví je hlavním životním specifikem (zvláštností) a nesmí se duši při obnovování jejího těla odnímat. Když člověk takto uzdravený žije nadále střídmě a řádně, neonemocní opět tak snadno a může dosáhnout velmi vysokého věku. To, je jeden způsob, jak lze cestou poněkud umělou dáti sluneční světlo do služeb pro zdraví člověka. S dalším způsobem - a ještě s několika dalšími způsoby - seznámím vás příště.

Druhý způsob zachycování slunečních paprsků

Kdyby prvý vám oznámený způsob byl snad spojen s obtížemi, - což je velmi snadno možné - a nebyli byste s to opatřiti si vše, čeho je k tomu třeba, můžete také ještě jiným nicméně však prvému podobným způsobem, zachycovat vhodným prostředkem sluneční paprsky a v případě vyskytujících se onemocnění poskytnouti trpícímu pomoc. Je to tento způsob: Místo fialového skleněného šálku můžete vzíti též šálek nebo misku z dobré vypálené hlíny, polévanou buď zcela černě, aneb lépe tmavomodře a do tohoto šálku vložit místo kuliček z mléčného cukru jiný čistý cukr drobený na velikost hrachu tak, aby jeden drobek nezakrýval druhý. Vystavte potom tento cukr Slunci stejnou denní dobu jako u způsobu dřívějšího, aspoň na dva měsíce, a uschovejte jej za noci, jakož i také potom právě tak pečlivě jako u způsobu dřívějšího v tmavé, před vlivem vzduchu dobře chráněné nádobě. Používání je totéž jako při způsobu prvém, jenže s tím rozdílem, že zde musí, býti dávka poněkud silnější nežli u způsobu prvého, protože se v drobkách cukru v hliněné nádobě sluneční paprsky tak velice nesoustřeďují, jako u způsobu dřívějšího. U nemocí, které vyžadují rychlé pomoci a úlevy, může se léčivý prostředek připravený jak tímto, tak i prvým způsobem podat nemocnému ihned. Kde však je možno dbát předtím udané předchozí diety požíváním oznámené sluneční vody, je poté následující léčení tím jistější a rychlejší, protože se tím duši uspoří značná práce. Tohoto drobeného cukru slunečními paprsky nasyceného, můžete také velmi účinně použíti takto : Vypil-li nemocný za den napřed několik sklenic plně vysluněné vody, ať si poté lehne do řádné postele, v níž se po několika hodinách jistě dostane do potu. Je-li nemocný v potu, vezměte l-3 drobky vysluněného cukru, ponořte je trochu do jedné z potních kapek a dejte je požíti trpícímu. Poté pocítí v hlavě jisté zaujetí a v žaludku lehký tlak; také pocítí na celém těle mrazení. Po tomto mrazení se dostaví lehký průjem, jímž je pak nemocný úplně vyléčen. Toto nyní popsané účinkování může trvati u někoho 3 dny, u jiného až i 7 dní, podle toho, je-li nemocný povahy měkčí nebo tvrdší. Ale po obnovení zdraví ať zachovává uzdravený nicméně nepřetržitě několik týdnů dietu a občas ať vypije sklenici vysluněné vody, a bude z jakékoliv nemoci z kořene vyléčen a uzdraven. Dodati však dluží to, že u nemocí, které obyčejně přecházejí ze zácpy (překrvení), jest předcházející dieta bezpodmínečně nutná, a to přesně tak, jak je předepsáno v nejlepší homeopatii.
Hlasování: tondabh (+1)
Navštívit uživatelův web Vyhledat všechny příspěvky tohoto uživatele
Odpovědět s citací příspěvku
Odpovědět 


Skok na fórum:


Uživatel(é) prohlížející si toto téma: 2 Host(é)