Roj, který mi udělá vždy jen radost

[Leoš Dvorský]

Roj, která mi udělá vždy jen radost

Leoš Dvorský, 31.1.2024 ( aktualizováný článek z roku 2007)

Mnoho včelařů se snaží zlepšit svůj chov objednáním matek od známých chovatelů
nebo rozmnožovacích chovů. Po dodání pak mnozí řeší dilema, jak novou matku přidat.
Mezi časté jevy patří neúspěch při přidání, což znamená samozřejmě finanční ztrátu a způsobuje to další komplikace při nápravě osiřelého včelstva.
Chci zde popsat metodu, kterou praktikuji po celou dobu mého včelaření, tedy již 63 let.
Jde o vytvoření umělého roje. Tato metoda je sice dostatečně známá, avšak
využívána je celkem málo. Převzal jsem ji od svého učitele B. Šráma z Mladé Boleslavi v polovině šedesátých let minulého století. Za svou včelařskou praxi jsem utvořil několik set smetenců (nejspíš i více) a výsledek je, že do dnešního dne mám pouze jeden neúspěch a to u matky, která se potulovala v klícce celý týden po republice. Jiný případ nemám v záznamech zachycen.
I přes tento neúspěch je možné říci, že tato metoda má 100% ní úspěšnost. V podstatě nejde jen o přidání matky, ale o vytvoření nového včelstva, kterým můžeme rozšířit svůj stav nebo jím nahradit ta včelstva, která nevyhovují našim chovatelským kriteriím. Dnes však matky od žádného chovatele nekupuji, protože jsem se přesvědčil, že to nejlepší mám, tak jako každý, doma u sebe.Umělé roje tvořím především z jiných důvodů.

Co učiníme, když nám dojde matka např. z rozmnožovacího chovu?

Takováto matka byla na cestě v obálce přibližně dva dny. I když má v klícce doprovodné včely, není to pro ni vůbec přirozené prostředí. Pouze s několika včelami musela vzdorovat různým nepříznivým vlivům. Vyzvedneme-li si matku z pošty je důležité, aby se zklidnila.
Proto ji i s osazenstvem dáme na zastíněné a teplé místo, kde není průvan. V žádném případě ji nevystavujeme slunečním paprskům. Dáme také pozor, abychom ji nedali na místo, které navštěvují rádi mravenci. Nezapomeňme přejet po klícce ve vodě namočeným prstem. Toto můžeme opakovat několikrát, zvláště, když se rozhodneme pracovat až příští den.

Tvorba umělého roje.

Příští den vytvoříme umělý roj smetením cca 1,5-2,5 kg včel všech kategorií do dobře větraného rojáčku. Na l kg musíme smést včely z cca sedmi plástů 39x24 cm. Je v podstatě zcela lhostejné, zda na jeho tvorbu použijeme jedno včelstvo nebo včelstev několik. V období vrcholného rozvoje včelstev můžeme z jednoho včelstva odebrat až 1 kg včel. Pro tvorbu používám smyk a rojáček s kruhovým otvorem ve víku a plně zasíťovaným dnem nebo je zasíťování na dvou protilehlých stranách rojáčku. Velice důležité však je, abychom smétali včely všech kategorií, tzn. oklepáváme včely z plástů s otevřeným mladým i starším plodem, včely ze zavíčkovaných plástů, stavebních rámků. Zbytek doplníme včelami z „ medníků“ a krycích plástů, které jsou na okraji plodového hnízda. Nebojíme se ani toho, že se nám do smetence dostanou létavky. I ty totiž bude náš roj potřebovat. Pokud nesmétáme nesáté včely, můžeme je velice lehce porosit slabým roztokem, nebo jen vlažnou vodou (zvláště jsou-li včely z více včelstev). Samozřejmě, že dáváme bedlivý pozor na to, aby ve smetenci nebyla náhodně smetena matka. Ten kdo má matky značené, má to jednodušší.
Po té odneseme rojáček do tmavé místnosti (ještě ne chladné) a počkáme asi 2 hodiny až včely začnou „brečet“. Zůstane-li smetenec po tuto dobu v klidu, smetli jsme do něho matku a je lépe si takovýto smetenec již ponechat. Pro novou matku utvoříme nový stejným způsobem, tentokrát musíme být ale pozornější. Za dobu věznění si zatím připravíme matku tak, že ji vypustíme i s doprovodnými včelami na okno, kde ji opět vychytíme a uzavřeme do klícky s medocukrovým těstem bez doprovodných včel. Po zmíněných cca 2 hodinách udeříme rojákem o zem a zavěsíme do něj matku v klícce několik centimetrů pod otvor, na který nasadíme láhev s prosakovacím krmítkem a l litrem medového nebo cukerného roztoku v poměru 1:1. Roztok musí být chladný. Záleží jen na nás, zda otvor v klícce uzavřeme tak, aby včely matku nemohly vysvobodit ještě před usazením. Osobně dávám přednost tomu, aby včely měly možnost matku z klícky vyvést. Rojáček s umělým rojem pak odneseme do studeného a tmavého sklepa. Teplota by se měla pohybovat lehce nad hranicí částečné pohyblivosti včel. Nižší teplota ale rozhodně nevadí, naopak. Včely se musí kolem matky skutečně semknout a utvořit hrozen jako v přirozeném roji.Tímto dojde k dokonalému scelení celého organismu. Větší chlad tomu velmi napomáhá, zvláště když jsme utvořili smetenec silnější. Za dobu věznění se může stát, že včely roztok odeberou, pak jim dodáme nový. Nezapomeňme, že spěchem zde nic nevyřešíme.

Usazení roje.

Nyní máme skutečný roj. Včely v rojáku většinou ji vystavěly srdíčko s dělničinou, ve které nalezneme již vajíčka.
Roj usadíme do nového úlu vystrojeného jako pro skutečný roj, obvykle třetí, ještě lépe až čtvrtý den navečer. I když jsou v roji starší včely i létavky nemusíme mít obavy, nevrátí se ani jediná i kdybychom jej usadily ihned vedle těch včelstev, ze kterých jsme odebírali včely. Roj usazuji náběhem do úlu, který je vybaven 1 souší a zbytek jsou stavební rámky. Včely putují klidně do nového příbytku a téměř vždy mezi nimi uvidíme matičku, která se mezi nimi již cítí skutečně jako doma. Po usazení včelstvo podnítíme vlažnějším roztokem (vždy po ukončení letu včel). Příští den se již roj bude skutečně chovat jako roj a překvapí nás nevídanou aktivitou. Není-li žádná snůška, musíme roj mírně podněcovat až do doby, kdy jsou plásty vystavěny. Při podněcování má přednost opět med a medová voda.
Přibližně od desátého dne od usazení začíná náš roj pozvolna slábnout tím, jak se včely upracovávají. Než by se začal líhnout první plod, mohl by náš roj zeslábnout až o 25 % do prvního líhnutí včel z plodu. Další rozšiřování provádím zásadně stavebními rámky a nebo jen horními loučkami.
Chceme-li tuto metodu využít k přidávání tzv. těžce přijatelných matek, doporučuji utvořit roj slabší, v síle 1-1,5 kg z mladších včel.
Pokud dáme novému roji dostatek prostoru a má-li pravidelný příliv potravy, vybudujeme z něj do zimy prvotřídní včelstvo.

Nejčastější chyby, kterých se při tvorbě umělého roje dopouštíme

1) do smetence jsme smetli starou matku
2) mladou matku jsme nechali v klícce po dodání žíznit
3) smétáme pouze mladé včely-nebezpeční vyloupení po usazení roje
4) rojáček se včelami dáme do teplé místnosti
5) rojáček jsme umístili do světlé místnosti
6) smetenec utvoříme velice silný ( nad 3 kg)
7) utvořili jsme smetenec příliš slabý (do 0,5 kg)
8) smetenec usazujeme již po dvou dnech, kdy není ještě scelen.
9) nenecháme větrání v rojáčku celé otevřeno nebo je rojáček málo větratelný.

Vím, že někteří mívají rojů plné zuby, protože si s nimi neví rady. Já je však studuji celý včelařský život a mám je rád. Rojení a roj je ale takový malý zázrak, kterým se včelstva nejen množí, ale i přizpůsobují danému prostředí a je to jakýsi restart imunitního systému včelstva. Ještě jsem nezažil, že bych roj nebo smetenec musel jakkoliv ošetřit proti varroáze nebo CCD.

Mohu však garantovat, že roj vytvořený výše popsanou metodu udělá všem jenom radost, protože nám přináší požitek z krásně se rozvíjejícího roje, který jsme nemuseli honit po stromech. Navíc takto bojujeme proti roztoči V.d který má v umělém roji mnohem horší výchozí podmínky, nežli je tomu u oddělků . V tomto novém roji se navíc projeví vlastnost, kterou se brání včelstva v přírodě různým nákazám a to je ředění patogenů. Tato vlastnost je spolu se schopností včelstva izolovat patogeny do určitého prostoru a případně je následně odstranit, jednou ze základních vlastností k udržení rovnováhy ve včelstvu v přírodě.
Ke své škodě to klasicky včelařící držitelé včelstev neumí využívat. Včelstva v přírodě nemívají vůbec abnormálně rozvinuté speciální vlastnosti, jako jsou například VSH, grooming a další. Přesto v přírodě žijí a jejich největším nepřítelem je hlad a také člověk. Nemoci, se kterými se potýkají včelaři v moderních úlech, to rozhodně nejsou. Životní koloběh včelstev v přírodě je zcela jiný.

Dnes si držitelé včelstev zvykli množit svá včelstva především oddělky. Ten je však ze všech způsobů sice asi nejsnadnější, avšak rozhodně ne ten nejlepší.

Oddělek je totiž takové mimino, kterému je navíc dán do začátku největší kapitál nepříznívých patogenů v plástech s plodem. Vyžaduje největší péči. V přírodě vznik oddělku není prakticky možný.

Umělý roj (smetenec) je proti oddělku takový vyspělý dorostenec, který kypí silou a energií něco dokázat. Navíc je v něm kapitál patogenů velice nízký. Zjistil jsem, že při semknutí se včel kolem matky dochází nejen k jisté imunizaci tohoto společenství, ale i k částečné očistě od kleštíka. To jsem mohl často pozorovat u smetenců v rojáčcích, které mají dvojité dno. Zda se jedná o obecný jev ale dnes již nedokážu posoudit, protože včelařím podle zásad hnutí Šance pro včely, tedy velice blízko životě včel ve volné přírodě.

Přirozený roj je ale jako testosteronem nabušený vrcholový sportovec. Jeho vitalitě se nic nevyrovná. Ne nadarmo naši předci říkali, že květnový roj je za fůru sena. Ano, roj z blahobytu dokáže přinést často větší užitek než klasicky vedená včelstva. Samozřejmě, vše se musí umět. Když dva dělají totéž, není to zdaleka vždy totéž.

Jak jsem již zmínil, mentalitou a životem roje se zabývám velice dlouho. Musím říci, že krom rojení existují v životě včelstva dále již jen 2 momenty, které se vitalitě roje téměř vyrovnají a mohou tak zvýšit výnosy medu až o 100% i více. Toto vše leze napodobit biotechnickými opatřeními, které užívám primárně pouze podle potřeby bodově místo hloupých chemických zásahů (včetně organických kyselin, thymolu) do včelstev. Bohužel lidé (zdráhám se napsat včelaři) dnes mají tak nízkou odbornou úroveň a pochopení pro život včel, že si normální včelaření bez chemie už ani neumí představit. Tím velice vážně ničí genofond našich včelstev a navíc je to ke škodě i samotných „včelařů“.
I když o rojích a jejich mentalitě samozřejmě ještě zdaleka nevím vše, je pro mne dnes nepochopitelné, že včelaři bojují proti rojení často až úsměvnými způsoby, místo toho, by se tento přirozený pud snažili využít jak ke zvýšení svých výnosů, tak k ozdravení včelstev.

Ještě úsměvnější však je to, že jsem k takovým „včelařům“ patřil před cca třiceti roky také.