K čemu místní ekotyp?

[schützmeister]

Naprosto bombové - ač ne nové, jsou závěry od Per Kriega z Apimondie, uveřejněné v Moderním včelaři 5/2013 i Včelařství 11/2013.
Jde o problém liniového chovu a následcích které přináší chov a prodej matek bez adaptace na přirozené prostředí.
Časem k tomu dodám výcuc ze článku francouzkého časopisu z roku 1970, kde jsou důkladné testy svědčící o nezbytnosti chovu místně příslušného a adaptovaného ekotypu stejně jako důležitost genetické variability, která je systémovým liniovým chovem totálně narušená - a je úplně jedno, jestli šlechtíme na med, na varoatoleranci nebo nebodavost.
Je to také dáno specifičností přenosu genů u včel - není to pes. Ikdyž u psa s rodekmenem lze také s úspěchem pochybovat o jeho vitalitě .
Přírodní chov je cesta - a už to vidí i funkcionáři na Apimondii, to je co říct.

[Aleš Molčík]

Místní ekotyp je o přizpůsobení na místní podmínky. Všichni ti co prosazují naši původní včelu na to poukazují i když ty místní podmínky se od dob, kdy tato včela se na našem území vyskytovala hodně, ale hodně změnily. Římští kronikáři z dob tažení římských vojsk Evropou za Alpami tuto naši krajinu popisují jako neproniknutelné lesy. Takže o čem má být v tomto tématu vlastně řeč ? Jestli vozit další plemena a myslet si o tom jak dělám pro genetickou rozmanitost dobře? Proč takhle?
Pokud jde o genetickou rozmanitost na včelnici, tak na to stačí nemít jednu nebo dvě matky pluku ze kterých se dokola odchovávají nové matky, ale nechat včely dělat tiché výměny a množit oddělky jen způsobem rozpuštění nejsilnějších včelstev max. na třetinu a ponechat jim jejich vlastní vajíčka na vychování nové matky. Třebaže jim s nalarvením do matečníku pomůžu v časovém předstihu.

[Milan Bencúr †]

Doterajšia prax s tvorbou odložencov zo silných včelstiev je výsledkom potreby rozširovania počtu včelstiev a na posilňovanie slabých včelstiev. To je však pomalé a bolestivé riešenie pre včelstvá. Aj túto prax treba obrátiť hore nohami a vrátiť sa k starému postupu. Treba deliť slabé včelstvá (nie silné) a ich plod bez včiel ukladať do silných rodín, na ich posilnenie. Resetnutím slabých včelstiev pomôžete včelám zbaviť sa neprospešných mikroorganizmov v úli. Včely sú závislé na správnej zmesi užitočnej a neužitočnej mikrofauny a mikroflóry v úli, čo umožňuje udržiavať stabilitu včelieho superorganizmu. Straseným včelám môže každý včelár dať ešte jednu šancu vytvorením zmetenca. Týmto spôsobom je možné "vyrobiť" silné včelstvá a presvedčiť sa, či zlyhala matka alebo microbiom v úli. Keď reset pomôže včelám začať znova, tak to je spôsob, ako ísť ďalej.

[Aleš Molčík]

Slabochem bych si silné včelstvo posílit nedovolil. To, že včelstvo je oslabeno, je vždy příčina něčeho jiného na co ani nemusím přijít co to je. A proč také posilovat silnější včelstva? Teď se bavím o slabých včelstvech po vyzimování a posilování na jaře. Včely, které jsou pro danou oblast s danými snůškovými podmínkami vhodné zvládají svůj rozvoj i bez posilování. Oddělky mám pro nápravu včelstva po skončení snůšky, ale musím si být jistý důvodem zeslabení. Nejčastěji jde o ztrátu matky, když nenajdu plod. Ale pokud bych neviděl jasný důvod slábnutí, oddělek bych nepřidal. To může být lepší věnovat víc péče oddělku, které to včelstvo nahradí.
U slabých včelstvech po vyzimování provozuji jinou metodu. V podstatě jen zkontroluji jestli je matka přítomna a jestli mají zásoby, které případně dodám a pokud není matka, tak spojím s jiným slabším. A po zbytek sezóny se víc o to včelstvo nestarám a také nic od něj nepožaduji. A ještě se nestalo, že by takový jarní slaboch do podletí nezesílil a nenanosil si dost vlastních zásob na zimu. A vždy takové včelstvo do kterého nezasahuji má v podletí i nejmíň roztočů.

[Milan Bencúr †]

(31.10.2013 09:57 PM)Aleš Molčík napsal(a):  Slabochem bych si silné včelstvo posílit nedovolil. To, že včelstvo je oslabeno, je vždy příčina něčeho jiného na co ani nemusím přijít co to je. A proč také posilovat silnější včelstva? ...

Napísal som v podstate to, že slabochov treba rušiť, nemá význam pomáhať slabému včelstvu odložencom zo silného včelstva ak si chcem udržať silný miestny ekotyp včely, a uviedol som spôsob ako to urobiť, pričom preferujem možnosť dať straseným včelám ešte jednu šancu prejaviť sa, a to tak, že vytvorený zmetenec osadím do čistého nového domova, čiže pokúsim sa reštartovať včely zo slabochov v novom včelstve - zmetenci.
V tejto sezóne sa mi jedno včelstvo odrojilo tak, že v úli zostala skutočne len ako päsť veľká hrčka včiel a jeden aj pol mesiaca vo včelstve nebol žiaden plod. Predpokladal som, že mladá matka sa neoplodnila alebo sa nevrátila zo snubného letu, tak som to včelstvo nechal na pospas osudu. V prvej augustovej dekáde som pri náhodnom nahliadnutí do úľa zistil, že včelstvo je kľudné a má vo veľkosti dlane na dvoch plástoch zaviečkovaný plod. Okamžite som mu nasadil sirup z cukru a do konca septembra ten krpatý tretiak, možnože štvrták, narástol tak, že obsadá celé plodisko. To je moja predstava o dôležitosti miestneho ekotypu včely a o prirodzených metódach ako si tú moju domácu včelu udržať a zveľadiť.

[Leoš Dvorský]

(31.10.2013 02:55 PM)schützmeister napsal(a):  Naprosto bombové - ač ne nové, jsou závěry od Per Kriega z Apimondie, uveřejněné v Moderním včelaři 5/2013 i Včelařství 11/2013.
Jde o problém liniového chovu a následcích které přináší chov a prodej matek bez adaptace na přirozené prostředí.
Časem k tomu dodám výcuc ze článku francouzkého časopisu z roku 1970, kde jsou důkladné testy svědčící o nezbytnosti chovu místně příslušného a adaptovaného ekotypu stejně jako důležitost genetické variability, která je systémovým liniovým chovem totálně narušená - a je úplně jedno, jestli šlechtíme na med, na varoatoleranci nebo nebodavost.
Je to také dáno specifičností přenosu genů u včel - není to pes. Ikdyž u psa s rodekmenem lze také s úspěchem pochybovat o jeho vitalitě .
Přírodní chov je cesta - a už to vidí i funkcionáři na Apimondii, to je co říct.

Já osobně nedám na funkcionáře nebo vědce, protože zpravidla nejsou dobrými včelaři a už vůbec ne pozorovateli. Umět pozorovat, poznat je pro chov to nejdůležitější, techniky zvládnou průměrně inteligentní oragnutáni v ZOO. Myslím, že třeba podívat se na to, jak vznikaly druhy a plemena včel. Tam nalezneme mnohé k pochopení našeho dalšícho chovu a správné orientaci. Jsou tam hodně protichůdné tendence, na jedné straně velká variabilita a na druhé inbreeding. Jedno bez druhého asi není možné nebo výsledky jsou takové jaké jsou. Je třeba nalézt míru a to je kumšt. Dnešní chovatelé tohle vůbec nerespektují a prostě nepřevzali zodpovědnost za další vývoj včely medonosné. Mají jen zodpovědnost za vlastní příjmy a to je legální, pochopitelné. Nepochopitelné je jen chování včelařů, kteří na jedné straně kritizují globalizaci a na druhou se globalizačně chovají a nevidí místně přizpůsobené kmeny. Všude kam se ale obrátím, takové jsou jen nejsou často prošlechtěny na vlastnosti, které se upřednostňují, třeba mírnost. Tomu je třeba se věnovat. Jsem přesvědčen, že i v souvislosti, s nesmyslnými dotacemi na matky, resp. nesmyslně nastavenými (měly by je dostávat ti co skutečně něco dělají a z toho důvodu mají ztráty, ne zlatokopové, či běžní množitelé, kterých je u nás 99%), vznikne nový trh, on už vlastně vzniká. LD

[schützmeister]

(01.11.2013 01:15 PM)Leoš Dvorský napsal(a):  Nepochopitelné je jen chování včelařů, kteří na jedné straně kritizují globalizaci a na druhou se globalizačně chovají a nevidí místně přizpůsobené kmeny.

To je podle mne to, na co chtěl článek upozornit. Včelař nechovatel je bombardován exkluzivníma nabídkama Singrů, Buckfestek z Dánska, Niger či Kavkazek. Jenže - ty matky jsou dobré a stabilní v místě, kde se chovají. A tím v místě - je myšleno do 10km od chovné stanice. Když dovezu nějakého tohoto super vyšlechtěnce do své ZO, do tří let z něho mám bastarda naprosto nestabilních vlastností.
Nejde prvořadě o to, jakým konkrétním postupem na svém stanovišti postupovat. Ale o to pochopení, že ty názvy klonů jsou jen obchodní značka kterou buď stále kupujeme nebo musíme být v místě chovu. Jinak to je naškodu - a - to byla další oblast článku - ničíme tím místně adaptované včely.
Prostě všude, i tam co není chov, se najde dědula, který má včely po rodičích, má jde na tom samém fleku a to by měl být zdroj genů. S tím můžeme dále pracovat.
Moje osobní zkušenost je, že jsem převzal / velké štěstí / místní malý chov, který ale fungoval nepřetržitě určitě 100let a koupené matky se v nejlepším případě rovnali těm původním, ovšem v přežití a nutnosti ochrany nikdy.
To je námětem zmíněného článku - v každém místě jsou jiné podmínky / a teď nemyslím čechy nebo moravu, ale zrovna to moje údolí nebo obec a kdaž dovezu šlechtěnce úplně odjinud, ikdyby mě tvrdili, že to je přesně ta včela, která tam před 200lety žila, je pravděpodobnost adaptace velmi malá. Respektive časově náročná.
Takže , a to je myslím onen posun, nejde o to, jestli to je takový nebo makový druh, ale jak dlouho se v místě samém / v místě zcela konkrétním / chová.

---

(31.10.2013 03:16 PM)Aleš Molčík napsal(a):  Pokud jde o genetickou rozmanitost na včelnici, tak na to stačí nemít jednu nebo dvě matky pluku ze kterých se dokola odchovávají nové matky, ale nechat včely dělat tiché výměny a množit oddělky

Kdo má dvě, tři včelstva, tak to moc nevytrhne, ale může hodně zkazit neuváženým dovozem.
Pro větší chovatele pak není neštěstí mít každý úl jiný /tedy ve smyslu chovu, ne dovozu/. Časem si to samo sedne, ustálí se geny a výsledek často bývá lepší, než usilovná snaha zkřížit co se dá.

[Aleš Molčík]

Já bych ty s těmi několika včelstvy nepodceňoval, myslím si, že ti zrovna můžou mít včelnici mnohem víc geneticky variabilnější než větší včelaři. Slováci mají pro včelstvo krásné pojmenování " rodina " , to si myslím, že je mnohem lepší pojmenování toho co je včelstvo a kde má včelař s více včelstvy sehnat tolik nepříbuzných rodin? A těch drobných včelařů v jednom okolí dohromady může mít několik set včelstev a každý z jiného chovu. To co ti drobný včelaři v souhrnu investují do chovného materiálu na produkční včelstva to žádný větší včelař nedá.
To z jaké dálky je původní matka je nepodstatné, rozdíly jsou hlavně ve snůškových poměrech a ty můžou být rozdílné i na 2Km. To mám vyzkoušené podle rozdílného druhu snůšky a léty ověřené. Konkrétní ekotyp včely vyzkoušený na konkrétních snůškových podmínkách, bude stejně dobře fungovat na stejných snůškových podmínkách klidně o 200Km dál než se matka narodila. Nejtěžší je najít konkrétní kmen do konkrétních snůškových podmínek, pokud ho člověk nemá u včelařů v okolí. A k těm snůškovým podmínkám se také musí vychytat vhodná metodika chovu to je druhý díl úspěchu na stejné úrovni jako dobrá rodina.

[Debora]

Samozřejme jsem pro uchování místních ékotypú, ale domnívám se, že snad i více nez 90% populací včelstev nemá s Landbiene (místním ékotypem) nic společného. Landbiene (místní ékotyp) je rodina, která se předávala z generace na generaci, pomíjela globalizaci a komerční intervenci. Kdo taková včelstva převzal, má zlatá zrnka, která si zaslouží včelstvu přirozený úl. Ale kolik takových rodin tmavé Kranky v Cechách ješte existuje?

Hned u Frankfurtu je výzkumný ústav vcelarsky Oberursel, který v roce 1977 testoval Apis cerana, od té doby tu máme Varroa. Dnes testují ledacos, krome místního ékotypu. S čím teda začít včelařit?

Elgonská včela, kříženec A.m. monticola a Buckfast, dnes už místní ékotyp Erika Österlunda ve Svédsku? Primorská včela, na Sibiři místní ékotyp, nekontrolovaná směs, kříženec mezi A.m.mellifera s A.m.carnica, o které kolují povesti, že ve své oblasti odolává Varroáze. A co když je to s Varroázou úplne jinak? Zamysleli jsme se nekdy nad pojmem "varroatolerantní včelstvo"? Má opravdu včelstvo problém s roztočem? Není Varroáza spíše rezultát naší intervence do života a řádu včelstva. Považuje nekdo nástavkové včelaření za přirozené? Asi jsem odbočila, ale nák mi to hučelo v mozku.

[schützmeister]

(02.11.2013 04:34 AM)Debora napsal(a):  Landbiene (místní ékotyp) je rodina, která se předávala z generace na generaci, pomíjela globalizaci a komerční intervenci. Ale kolik takových rodin v Cechách ješte existuje?
S čím teda začít včelařit?

V Německu to bude asi trochu jinak, ale v čechách bych to nepodceňoval. Jak už psal Aleš - největší podíl na udržení Landbiene / hezký jméno / mají drobní včelaři, páč jich je nejvíc a, aspoň jak já to vidím u nás, zase tak moc neexperimentujou, občas nějaká matička příliš neovlivní místní geny.
Aleš psal ještě o adaptaci na stejnou snůšku, to může být. I to, že je různá i malý kus od sebe. Mám to taky tak. Ale to myslím není geneticky podstatný - to pozitivum
místa by mělo být v ustálenosti typu, jak jsem to pochopil. Jak píšeš - když se chov předává po generace, prostě se nedá očekávat zásadní odchylka. A při tom nemusí jít o genetickou chudost - každý včelstvo může mít jinou kombinaci, není to linie.
A k tomu je dobrá ta otázka - s čím začít ? Tadle úvaha by měla být o tom - nebát se začít s tím, co už tam je. A zase, nevím jak v německu, ale tady to povětšinou nemusí být problém, furt jsme ještě zemí s největším počtem včelařů v poměru k obyvatelstvu.