Forum Šance pro včely

Úplná verze: K čemu místní ekotyp?
Prohlížíte si holou variantu vašeho obsahu. Prohlédněte si úplnou verzi s příslušným formátováním.
Stran: 1 2 3
Naprosto bombové - ač ne nové, jsou závěry od Per Kriega z Apimondie, uveřejněné v Moderním včelaři 5/2013 i Včelařství 11/2013.
Jde o problém liniového chovu a následcích které přináší chov a prodej matek bez adaptace na přirozené prostředí.
Časem k tomu dodám výcuc ze článku francouzkého časopisu z roku 1970, kde jsou důkladné testy svědčící o nezbytnosti chovu místně příslušného a adaptovaného ekotypu stejně jako důležitost genetické variability, která je systémovým liniovým chovem totálně narušená - a je úplně jedno, jestli šlechtíme na med, na varoatoleranci nebo nebodavost.
Je to také dáno specifičností přenosu genů u včel - není to pes. Ikdyž u psa s rodekmenem lze také s úspěchem pochybovat o jeho vitalitě .
Přírodní chov je cesta - a už to vidí i funkcionáři na Apimondii, to je co říct.
Místní ekotyp je o přizpůsobení na místní podmínky. Všichni ti co prosazují naši původní včelu na to poukazují i když ty místní podmínky se od dob, kdy tato včela se na našem území vyskytovala hodně, ale hodně změnily. Římští kronikáři z dob tažení římských vojsk Evropou za Alpami tuto naši krajinu popisují jako neproniknutelné lesy. Takže o čem má být v tomto tématu vlastně řeč ? Jestli vozit další plemena a myslet si o tom jak dělám pro genetickou rozmanitost dobře? Proč takhle?
Pokud jde o genetickou rozmanitost na včelnici, tak na to stačí nemít jednu nebo dvě matky pluku ze kterých se dokola odchovávají nové matky, ale nechat včely dělat tiché výměny a množit oddělky jen způsobem rozpuštění nejsilnějších včelstev max. na třetinu a ponechat jim jejich vlastní vajíčka na vychování nové matky. Třebaže jim s nalarvením do matečníku pomůžu v časovém předstihu.
Doterajšia prax s tvorbou odložencov zo silných včelstiev je výsledkom potreby rozširovania počtu včelstiev a na posilňovanie slabých včelstiev. To je však pomalé a bolestivé riešenie pre včelstvá. Aj túto prax treba obrátiť hore nohami a vrátiť sa k starému postupu. Treba deliť slabé včelstvá (nie silné) a ich plod bez včiel ukladať do silných rodín, na ich posilnenie. Resetnutím slabých včelstiev pomôžete včelám zbaviť sa neprospešných mikroorganizmov v úli. Včely sú závislé na správnej zmesi užitočnej a neužitočnej mikrofauny a mikroflóry v úli, čo umožňuje udržiavať stabilitu včelieho superorganizmu. Straseným včelám môže každý včelár dať ešte jednu šancu vytvorením zmetenca. Týmto spôsobom je možné "vyrobiť" silné včelstvá a presvedčiť sa, či zlyhala matka alebo microbiom v úli. Keď reset pomôže včelám začať znova, tak to je spôsob, ako ísť ďalej.
Slabochem bych si silné včelstvo posílit nedovolil. To, že včelstvo je oslabeno, je vždy příčina něčeho jiného na co ani nemusím přijít co to je. A proč také posilovat silnější včelstva? Teď se bavím o slabých včelstvech po vyzimování a posilování na jaře. Včely, které jsou pro danou oblast s danými snůškovými podmínkami vhodné zvládají svůj rozvoj i bez posilování. Oddělky mám pro nápravu včelstva po skončení snůšky, ale musím si být jistý důvodem zeslabení. Nejčastěji jde o ztrátu matky, když nenajdu plod. Ale pokud bych neviděl jasný důvod slábnutí, oddělek bych nepřidal. To může být lepší věnovat víc péče oddělku, které to včelstvo nahradí.
U slabých včelstvech po vyzimování provozuji jinou metodu. V podstatě jen zkontroluji jestli je matka přítomna a jestli mají zásoby, které případně dodám a pokud není matka, tak spojím s jiným slabším. A po zbytek sezóny se víc o to včelstvo nestarám a také nic od něj nepožaduji. A ještě se nestalo, že by takový jarní slaboch do podletí nezesílil a nenanosil si dost vlastních zásob na zimu. A vždy takové včelstvo do kterého nezasahuji má v podletí i nejmíň roztočů.
(31.10.2013 09:57 PM)Aleš Molčík napsal(a): [ -> ]Slabochem bych si silné včelstvo posílit nedovolil. To, že včelstvo je oslabeno, je vždy příčina něčeho jiného na co ani nemusím přijít co to je. A proč také posilovat silnější včelstva? ...
Napísal som v podstate to, že slabochov treba rušiť, nemá význam pomáhať slabému včelstvu odložencom zo silného včelstva ak si chcem udržať silný miestny ekotyp včely, a uviedol som spôsob ako to urobiť, pričom preferujem možnosť dať straseným včelám ešte jednu šancu prejaviť sa, a to tak, že vytvorený zmetenec osadím do čistého nového domova, čiže pokúsim sa reštartovať včely zo slabochov v novom včelstve - zmetenci.
V tejto sezóne sa mi jedno včelstvo odrojilo tak, že v úli zostala skutočne len ako päsť veľká hrčka včiel a jeden aj pol mesiaca vo včelstve nebol žiaden plod. Predpokladal som, že mladá matka sa neoplodnila alebo sa nevrátila zo snubného letu, tak som to včelstvo nechal na pospas osudu. V prvej augustovej dekáde som pri náhodnom nahliadnutí do úľa zistil, že včelstvo je kľudné a má vo veľkosti dlane na dvoch plástoch zaviečkovaný plod. Okamžite som mu nasadil sirup z cukru a do konca septembra ten krpatý tretiak, možnože štvrták, narástol tak, že obsadá celé plodisko. To je moja predstava o dôležitosti miestneho ekotypu včely a o prirodzených metódach ako si tú moju domácu včelu udržať a zveľadiť.
(31.10.2013 02:55 PM)schützmeister napsal(a): [ -> ]Naprosto bombové - ač ne nové, jsou závěry od Per Kriega z Apimondie, uveřejněné v Moderním včelaři 5/2013 i Včelařství 11/2013.
Jde o problém liniového chovu a následcích které přináší chov a prodej matek bez adaptace na přirozené prostředí.
Časem k tomu dodám výcuc ze článku francouzkého časopisu z roku 1970, kde jsou důkladné testy svědčící o nezbytnosti chovu místně příslušného a adaptovaného ekotypu stejně jako důležitost genetické variability, která je systémovým liniovým chovem totálně narušená - a je úplně jedno, jestli šlechtíme na med, na varoatoleranci nebo nebodavost.
Je to také dáno specifičností přenosu genů u včel - není to pes. Ikdyž u psa s rodekmenem lze také s úspěchem pochybovat o jeho vitalitě .
Přírodní chov je cesta - a už to vidí i funkcionáři na Apimondii, to je co říct.

Já osobně nedám na funkcionáře nebo vědce, protože zpravidla nejsou dobrými včelaři a už vůbec ne pozorovateli. Umět pozorovat, poznat je pro chov to nejdůležitější, techniky zvládnou průměrně inteligentní oragnutáni v ZOO. Myslím, že třeba podívat se na to, jak vznikaly druhy a plemena včel. Tam nalezneme mnohé k pochopení našeho dalšícho chovu a správné orientaci. Jsou tam hodně protichůdné tendence, na jedné straně velká variabilita a na druhé inbreeding. Jedno bez druhého asi není možné nebo výsledky jsou takové jaké jsou. Je třeba nalézt míru a to je kumšt. Dnešní chovatelé tohle vůbec nerespektují a prostě nepřevzali zodpovědnost za další vývoj včely medonosné. Mají jen zodpovědnost za vlastní příjmy a to je legální, pochopitelné. Nepochopitelné je jen chování včelařů, kteří na jedné straně kritizují globalizaci a na druhou se globalizačně chovají a nevidí místně přizpůsobené kmeny. Všude kam se ale obrátím, takové jsou jen nejsou často prošlechtěny na vlastnosti, které se upřednostňují, třeba mírnost. Tomu je třeba se věnovat. Jsem přesvědčen, že i v souvislosti, s nesmyslnými dotacemi na matky, resp. nesmyslně nastavenými (měly by je dostávat ti co skutečně něco dělají a z toho důvodu mají ztráty, ne zlatokopové, či běžní množitelé, kterých je u nás 99%), vznikne nový trh, on už vlastně vzniká. LD
(01.11.2013 01:15 PM)Leoš Dvorský napsal(a): [ -> ]Nepochopitelné je jen chování včelařů, kteří na jedné straně kritizují globalizaci a na druhou se globalizačně chovají a nevidí místně přizpůsobené kmeny.
To je podle mne to, na co chtěl článek upozornit. Včelař nechovatel je bombardován exkluzivníma nabídkama Singrů, Buckfestek z Dánska, Niger či Kavkazek. Jenže - ty matky jsou dobré a stabilní v místě, kde se chovají. A tím v místě - je myšleno do 10km od chovné stanice. Když dovezu nějakého tohoto super vyšlechtěnce do své ZO, do tří let z něho mám bastarda naprosto nestabilních vlastností.
Nejde prvořadě o to, jakým konkrétním postupem na svém stanovišti postupovat. Ale o to pochopení, že ty názvy klonů jsou jen obchodní značka kterou buď stále kupujeme nebo musíme být v místě chovu. Jinak to je naškodu - a - to byla další oblast článku - ničíme tím místně adaptované včely.
Prostě všude, i tam co není chov, se najde dědula, který má včely po rodičích, má jde na tom samém fleku a to by měl být zdroj genů. S tím můžeme dále pracovat.
Moje osobní zkušenost je, že jsem převzal / velké štěstí / místní malý chov, který ale fungoval nepřetržitě určitě 100let a koupené matky se v nejlepším případě rovnali těm původním, ovšem v přežití a nutnosti ochrany nikdy.
To je námětem zmíněného článku - v každém místě jsou jiné podmínky / a teď nemyslím čechy nebo moravu, ale zrovna to moje údolí nebo obec a kdaž dovezu šlechtěnce úplně odjinud, ikdyby mě tvrdili, že to je přesně ta včela, která tam před 200lety žila, je pravděpodobnost adaptace velmi malá. Respektive časově náročná.
Takže , a to je myslím onen posun, nejde o to, jestli to je takový nebo makový druh, ale jak dlouho se v místě samém / v místě zcela konkrétním / chová.

(31.10.2013 03:16 PM)Aleš Molčík napsal(a): [ -> ]Pokud jde o genetickou rozmanitost na včelnici, tak na to stačí nemít jednu nebo dvě matky pluku ze kterých se dokola odchovávají nové matky, ale nechat včely dělat tiché výměny a množit oddělky
Kdo má dvě, tři včelstva, tak to moc nevytrhne, ale může hodně zkazit neuváženým dovozem.
Pro větší chovatele pak není neštěstí mít každý úl jiný /tedy ve smyslu chovu, ne dovozu/. Časem si to samo sedne, ustálí se geny a výsledek často bývá lepší, než usilovná snaha zkřížit co se dá.
Já bych ty s těmi několika včelstvy nepodceňoval, myslím si, že ti zrovna můžou mít včelnici mnohem víc geneticky variabilnější než větší včelaři. Slováci mají pro včelstvo krásné pojmenování " rodina " , to si myslím, že je mnohem lepší pojmenování toho co je včelstvo a kde má včelař s více včelstvy sehnat tolik nepříbuzných rodin? A těch drobných včelařů v jednom okolí dohromady může mít několik set včelstev a každý z jiného chovu. To co ti drobný včelaři v souhrnu investují do chovného materiálu na produkční včelstva to žádný větší včelař nedá.
To z jaké dálky je původní matka je nepodstatné, rozdíly jsou hlavně ve snůškových poměrech a ty můžou být rozdílné i na 2Km. To mám vyzkoušené podle rozdílného druhu snůšky a léty ověřené. Konkrétní ekotyp včely vyzkoušený na konkrétních snůškových podmínkách, bude stejně dobře fungovat na stejných snůškových podmínkách klidně o 200Km dál než se matka narodila. Nejtěžší je najít konkrétní kmen do konkrétních snůškových podmínek, pokud ho člověk nemá u včelařů v okolí. A k těm snůškovým podmínkám se také musí vychytat vhodná metodika chovu to je druhý díl úspěchu na stejné úrovni jako dobrá rodina.
Samozřejme jsem pro uchování místních ékotypú, ale domnívám se, že snad i více nez 90% populací včelstev nemá s Landbiene (místním ékotypem) nic společného. Landbiene (místní ékotyp) je rodina, která se předávala z generace na generaci, pomíjela globalizaci a komerční intervenci. Kdo taková včelstva převzal, má zlatá zrnka, která si zaslouží včelstvu přirozený úl. Ale kolik takových rodin tmavé Kranky v Cechách ješte existuje?

Hned u Frankfurtu je výzkumný ústav vcelarsky Oberursel, který v roce 1977 testoval Apis cerana, od té doby tu máme Varroa. Dnes testují ledacos, krome místního ékotypu. S čím teda začít včelařit?

Elgonská včela, kříženec A.m. monticola a Buckfast, dnes už místní ékotyp Erika Österlunda ve Svédsku? Primorská včela, na Sibiři místní ékotyp, nekontrolovaná směs, kříženec mezi A.m.mellifera s A.m.carnica, o které kolují povesti, že ve své oblasti odolává Varroáze. A co když je to s Varroázou úplne jinak? Zamysleli jsme se nekdy nad pojmem "varroatolerantní včelstvo"? Má opravdu včelstvo problém s roztočem? Není Varroáza spíše rezultát naší intervence do života a řádu včelstva. Považuje nekdo nástavkové včelaření za přirozené? Asi jsem odbočila, ale nák mi to hučelo v mozku.
(02.11.2013 04:34 AM)Debora napsal(a): [ -> ]Landbiene (místní ékotyp) je rodina, která se předávala z generace na generaci, pomíjela globalizaci a komerční intervenci. Ale kolik takových rodin v Cechách ješte existuje?
S čím teda začít včelařit?
V Německu to bude asi trochu jinak, ale v čechách bych to nepodceňoval. Jak už psal Aleš - největší podíl na udržení Landbiene / hezký jméno / mají drobní včelaři, páč jich je nejvíc a, aspoň jak já to vidím u nás, zase tak moc neexperimentujou, občas nějaká matička příliš neovlivní místní geny.
Aleš psal ještě o adaptaci na stejnou snůšku, to může být. I to, že je různá i malý kus od sebe. Mám to taky tak. Ale to myslím není geneticky podstatný - to pozitivum
místa by mělo být v ustálenosti typu, jak jsem to pochopil. Jak píšeš - když se chov předává po generace, prostě se nedá očekávat zásadní odchylka. A při tom nemusí jít o genetickou chudost - každý včelstvo může mít jinou kombinaci, není to linie.
A k tomu je dobrá ta otázka - s čím začít ? Tadle úvaha by měla být o tom - nebát se začít s tím, co už tam je. A zase, nevím jak v německu, ale tady to povětšinou nemusí být problém, furt jsme ještě zemí s největším počtem včelařů v poměru k obyvatelstvu.
Stran: 1 2 3
Referenční URL's