Včely v horách

[Leoš Dvorský]

Kde se kdo zrodí, tam se i hodí.
Na svých přednáškách jezdím po republice vidím ledascos. Loni jsem jel horským údolím v němž byla teplota max. do 20C a před údolím téměř 35C. Říkal jsem si, že tady včely ani nemohou být.byly. Ten chovatel mi tvrdil, že včelaří podobně jako já, jen s méně nástavky a má méně medu. No a co, hlavně, že má včely.
Nebo jinde mi říkají, že chovají svojí kraňku, také v horách. Když se pátrám po původu a době, tak dotyčný chovatel ji má přes 70 let (bylo mu skoro 90 let) a že s ní včelařil i jeho táta.
Víte i já mám materiál po př. Šrámovi z MB. Převzal jsem jej v r. 1967 a neustále se vyvíjí dál a nejvíce jej ovloivnily Sklenarky. Ono je totiž podstatné dělat něco, čemu já říkám zkouška dědičnosti. To spočívá v tom, že když si např. přivezu jiný materiál, udělám ihned serii. Z té nejlepší matky F1(to chce hodně objektivity) a v dalších létech jdu až do generace F3-F4. Pokud se F4 podobá vlastnostmi (samozřejmě vyhovujícími pro mou oblast) původní matce, dá se na ní stavět a použít do chovu. Novými generacemi matek se totiž nový materiál přizpůsobuje prostředí, i proto se někdy třeba takové včely více rojí. Testujeme tak kombinační schopnost okolních trubců a rel. stálost vlastností dotyčného materiálu. Něco podobného v našich chovech nenajdete ani omylem. Oni to chovatelé (myslím ti co se tím živí) ani nepotřebují, potřebují prodávat matky. No a dobrý zákazník je ten, který se vrací. Jenže u nás to není postaveno na kvalitě a relativní stálosti vlastností, ale na tom, že se zákazník musí vrátit. Tedy je ještě k něčemu F1-2 a pak se případně dobré vlastnosti rozpadnou a vy musíte nakoupit znovu. Mohou za to dotace. Kdyby nebyly, vrátil bych se k takovému chovateli proto, že bych chtěl jeho materiál v mých poodmínkách dále vylepšovat ne proto, abych jej jen udržel. To tu ale nevyřešíme a ani to není cílem hnutí. Můžete ale tuto metodu používat (zkoušku dědičnosti). Pro mne za mne mohou ty včely být klidně i zelené, ale musi ´být životaschopné a schopné se dále vyvíjet, přizpůsobovat měnícímu se prostředí.
Náš chov nemůže být bezhlavý, ale měli bychom vycházet z přírodních selekce a napodovat ji, trochu i napomáhat, protože na to co příroda vytvoří za tisíce let, my máme jen pár desítek. Asi to chce i hodně empatie. Být celý den u včel a ve včelách (jak to profíci mají) neznamená zdaleka, že jsme se včelami a vnímáme je, to je něco zcela jiného. Právě toto je , podle mne,jedno z kouzel včelaření.