Důležité: zimní léčení - začátečník

[Leoš Dvorský]

Štěpáne ta cesta byla celých 58 let a nedá se říci, co bylo důležitější. Zda to byly první nedobrovolné Bond testy v r. 1996, nebo ten další záměrný nebo ty další již řízené (uspořádané do kaskád). Vše se vším souvisí. Hlavně, ta cesta pokračuje. To, že dávám k dispozici svoje některé zkušenosti je proto, že nechci aby další následovníci opakovali stejné chyby.Pro sebe to vůbec nemá zapotřebí. Je to ale marné, je to marné, jak je třeba vidět z tvé odpovědi. Jediné, co tě drtí a každého nejen začátečníka není okolí, ale je to člověk sám, jak má nastavenou hlavu, životní filozofii. Napíši ti to zase jinak. V sobotu jsem byl s ženou v lese zkontrolovat jedno své stanoviště. Šli jsme se projít ale i dál a pochopitelně narazili na kůrovcem zlikvidovaný les. Jenže i v té hrůze jsem našel nějakého posledního mohykána, který krásně prosperoval a množil se. Někdo by si řekl, že je to důkaz, že je to genetikou. Ano taky. Ale já hledal a šmejdil co by to mohlo ovlivnit i dále. No a našel jsem markery (musel jsem mít srovnání s více takovými mohykány) jak se to projevuje. Někdo to vidí jednoduše, prkna v lese. Druhý se pochybuje a pátrá a hledá živé stromy...cestu. U včel je to stejné. U informací také, někdo je má před nosem a nevidí nebo jen něco a někdo pátrá a zjistí, že to co dříve neviděl na něj přímo řvalo. Tak že krátce. Pokud budeš včelařit v zásadě stejně, jako tvé okolí, nemáš šanci žádný nadějný materiál najít a už vůbec ne ho dále šlechtit ve vhodné lokalitě (to vždy jen ta, kde jsi ty a tvé včely, tví sousedé), to je protimluv, vyplývající právě z toho okolí, jehož dogmata jsi přijal. Snad 100x jsem napsal a 1000x řekl, že jde o to sladit prostředí, včelu, včelaře úl, provozní metodu, že mám 100x radši včelaře dušičkáře než ty klasické katy, že genetika a provozní metoda (životní filozofie nejen včelařská) jsou jako den a noc. Přesto je to marné, ale nemohu více. Schopnost přijímat nové věci je dána vzděláním a to není škola......, a chce to skutečně čas. Když se podívám zpět, vidím jasně kdy, kde a s kým jsem ho promarnil zbytečně. Ale nelituji toho, tak že to vlastně zbytečné nebylo, díky. S dnešními zkušenosti by to ale šlo rychleji. Ono jde ale právě o tu cestu a ne jen pouhý cíl. To není klišé, ale čistá pravda. Jen je to pro tu dezinformovanou většinu většinou neviditelné.ld