Včelí klimatizace aneb větrání v úle

[Petr Pokorný]

Asi to trošku odlehčím
Podívejme se, kam jsme se dostali - já se ještě pořádně nenaučil v langstrothu, přestože hltám doslova každou dobře míněnou radu, a už abych sobě a včelkám komplikoval život tím, že začnu myslet na varianty- pětiúhelníky, osmiúhelníky, pyramidoidy ... . Moc složité pro mě, o životě včel vím jěště úplný prd. Uvedu ale jeden příklad z mého života. Můj děda před 45 lety včelařil v Krušných horách, něco přes 800 m.n.m. Z ovocných dřevin se tam dařilo jen bramborám, jo a ještě rybízu, jinak jen louka, hluboké lesy a vřesoviště. Úl byla stará velká skříň v rohu kůlny přiražená ke stěně. Asi v polovině byla vyvrtaná díra skrz skříň i kůlnu = česno. Děda byl krejčí a měl mraky ramínek - ty byly v té skříni místo rámečků-trámků. Ramínka byla bytelná a asi i nějak upravená. Když mi občas děda ukázal včely, pamatuju se, že tam byly i plásty tlustý jako noha. Tlusté části plástů s medem vyřezával, rozmačkal v kýblu, přecedil přes síto. Každý rok měl ve spíži 5-7 pětilitrových sklenic medu (kam se na něj zatím hrabu se svými 7mi včelstvy . Nikdy jim nebral světlý med, jen tmavý až černý s jantarovým odleskem. Nikdy včelám nedal cukr. Jediná jeho ochrana před včelami byly bílé montérky, bílá košile, dýmák-fajfka a slamák. Nevím, co to bylo za plemenivo, ale byly to expertky na medovici, nebyly agresivní (kůlna stála v centru zahrady) a děda jim říkal nějak jako "Luciferky". Bohužel víc se nepamatuju, ale bylo to velmi "romantické" včelaření bez stresů a na dědu, když byl u včel a ony kroužily kolem jeho hlavy, jsem zhlížel jak na Boha. A navíc žádný starosti s tím, jestli jsem tohle, nebo tamto neudělal blbě, jestli jsem měl tenhle nástavek dát jinam... Stále stejné podmínky, každý rok pořád dokola ... Někdy lituji, že nemám 2 nebo 3 takový krásný skříně a hlavně nemám tu kůlnu, kde se mísila vůně včel s vůní bobků, protože kůlna byla zároveň obrovská králíkárna (bez kotců pochopitelně).