Začínáme včelařit s ŠPV

[Debora]

Japonský úl se z mého pohledu hodí jen pro včelstva s dobře vyvinutým hygienickým pudem. Bodové ošetření v japonském úlu vyžaduje od včelaře dobré znalosti o stavu včelstva a struktuře jeho díla. To může být začátečníkům kámen úrazu. Nezkušené včelstvo potřebuje rehabilitaci, nechceme-li na jaře kupovat nová slabomyslná včelstva. Žádné divoké zvíře, které bylo více let vězněno, nemůže v přírodě přežít. Než se vypustí do přírody, musí se pomalu obeznámit se zákony přírody.
Mnoho možností zásahu japonský úl neposkytuje. Jeho struktura umožňuje sice přístup k včelstvu, ale s dost omezeným rámcem možností. Trubčí plod se může táhnout přes několik nástavků a bude obklopen zásobami medu. V mém případě udržovala kranka plodiště na dvaapůl nástavcích. Něco vyřezávat v přítomnosti 20 tisíců včel vyžaduje vyspělou technologii, aby jsme moc neponičily kostru včelstva a mohli se v tom opravdu šetrně patalt. Za tím účelem musíme s japončíkem manipulovat jako se slaměnou košnicí, a nejlépe přesídlit včelstvo do jiného úlu. Japončík je dobrý pro včelaření s roji, které otvírají včelaři nové možnosti, jak omezit zásahy, nebo dokonce začít včelařit bez chemie. Kdo má na včelíně dostatkem porojů, nemusí si dělat starosti s výběrem mateřských včelstev. Poroje se báječně hodí na posilování slabších prváků a jiných porojů. Nikdo nemusí kazit svou karmu fámou, že roje zlikvidují celou snůšku, to je fakt nevědomost. Mladá včelstva dokážou snést výbornou snůšku a jsou nejlepší chovná včelstva. Mít v rezervě mladé matky z porojů, to je snad ta nejlepší nehoda, která se může včelaři přihodit. To vše se však nedá sklíčit se zájmy víkendového včelaře.