Všetko pre nič

[Debora]

I když se u nás topí převážně plynem od velkého bratra a jelikož dnešní generace už ani nezná Svatojánské ohně nebo romantiku táboráku, tedy něco tak archaického jako vyrazit do přírody, stahuje stále více lidí sentimentálnost ohňů do svého obýváku. Dříve se sbíraly v lese houby, dnes se valí do lesa jen mastňáci s motorovou pilou, že?
To však žene cenu lesů jako fosilní palivo bezohledně nahoru a přesto nestíhají lesníci ukojit poptávku baráčníků. A jak pak může uspokojit své zákazníky o dřevo zbídačený dřevařský průmysl? Naštěstí má Německo ve své (evropské) unii dostatek šotků, kteří prodají právě ty státem chráněné lesy. V minulém roce tak stáhly laviny kamiónů z Bulharska, Rumunska nebo Polska několik miliónů krychlových metrů Karpat do německé unie. Ani větvička nepadne ladem, co nestačí protáhnout pecí německé elektrárny, jde na výrobu dřevních pelet pro Bauhausy.

A co na to já, romantická duše českých vlastenců odkojených spisovatelem a patriotem Aloisem Jiráskem? Usmívám se na paní ministryni, sníme o krásné panenské přírodě a o lesích plných včel: "To je ta země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající." ...a to je ta země, země Německá domov můj!