Slídění a loupeže

[Leoš Dvorský]

Slídění a loupeže.

Je zde podletí a opět jsou slyšet nářky , že tu i onde došlo k vyloupení včelstev. Nejjednodušší pro včelaře je, když to svede na včely svého souseda. Avšak je to pravda? Pomůže nám to? Jistě ne. Příčiny vyloupených včelstev by měl každý hledat především u sebe. Slídění a loupení včelstev je jeden z fenoménů, který výrazně ovlivňuje přenos nemocí včel, plodu a také parazitů. Nelze to tedy přehlížet. Zde není místo pro náhodu.

Slídění včelstev a podmínky pro ně.

Objevuje se pravidelně v bezsnůškových obdobích, obzvláště, když včelstva nemají dostatečné zásoby medu. Na jaře jsou zpravidla napadána ta nejsilnější včelstva, protože mají ještě více zásob a ty slídilky lákají. V podletí jsou napadána všechna včelstva, především ta, která mají nějaký z níže uvedených problémů. Obecně říkáme, že jde o včelstva bez kondice, včelstva slabá.

Jde zpravidla o včelstva, která mají nějaký existenční problém a v přírodě by rozhodně nepřežila. Jsou to zpravidla včelstva:

1) Která mají nějaký zdravotní problém a nejsou tudíž v odpovídající síle, kondici.
2) Včelstva, kterým se v důsledku rojení nebo tiché výměny matek ztratila matka, bezmatečná včelstva, včelstva s trubčicemi, trubcokladnou matkou.
3) Včelstva s nevýkonnými matkami, které mají nízkou hladinu mateřského hormonu.
4) Riziková jsou i včelstva s mladými matkami, která ještě nestačila nahradit výpadky v plodování a jejich síla neodpovídá prostoru, který musejí zvládnout.
5) Slabé oddělky a včelstva, která jsou nevhodně krmena.

Chceme-li se problémům s loupežemi včelstev vyhnout, je třeba se vyvarovat takovým včelstvům na včelínech a včelnicích, která jsou uvedena v bodu 1-5.

Jak jednoduché. Stačí jen vést svá včelstva tak, aby se do výše uvedených situací nedostávala.

Jak slídění poznáme?

Včelařům přijde tato otázka směšná. Jsou zde však začátečníci a věční začátečníci, kterým je to třeba trochu přiblížit.

Slídící včely obletují česna napadaných včelstev. Jejich pohyb je kmitavý ze strany na stranu, nahoru dolů. KMITAVÝM pohybem se rozumí velmi rychlé krátké pohyby především starých včel. Slídilky se dostat do úlů různými škvírami mezi nástavky, pod strůpky, které nedostatečně přiléhají a podobně. Na česnech je zpravidla vidíme na krajích nebo nad česny. Opatrně dosedají na zvolené místo. Strážkyně je okusují. Pozorujeme-li slídilku blíže, vidíme že se ke strážkyním natáčí bokem a pomalu se šinou do úlu a snaží se přitom nasát vůni napadeného včelstva. Podobně se tak děje nad česnem. Slídilky často ukazují svůj sosák, který si hladí předními nožičkami, jako by prosily o potravu. Rafinovaný způsob, jak se dostat dovnitř úlu k zásobám. Ruch na letácích a v česnech úlů je u napadaných včelstev podstatně vyšší než je to mu normálně. Obzvláště si toho můžeme všimnou navečer nebo ráno, když jsou česna méně strážena.

Slídění může u některých včelstev přejít v loupež. Zde jsou projevy stejné jako u slídění, avšak v daleko vyšší intenzitě. Vidíme rychle odlétat těžké včely. To je již skutečně zle. Na letácích a před česny i na zemi vidíme bojující včely, které jsou do sebe zakousnuty a snaží se jedna druhou zabít žihadlem. Stejná situace je i uvnitř úlu. Dojde-li k loupeži, je třeba zasáhnout. Loupež by se totiž mohla přenést na celou včelnici, tedy i na včelstva, která by normálně loupena nebyla. Jde o jakou si horečku, kdy všechny bojují proti všem. Slídící včely vidíme u všech včelstev, včely obletují i staré rámky, nástavky.

Nejjistější způsob jak loupež zlikvidovat.

Nejprve bychom měli zjistit, zda lupičky jsou z naší včelnice nebo ze kterého včelstva. Toho dosáhneme tak, že letáky s lupičkami poprášíme hladkou moukou. Pak uviíme, do kterého úlu se vracejí se svým lupem.

Jedná-li se o jedno včelstvo může nám pomoci obě včelstva zaměnit. Lupičky jsou tak zmateny a loupež většinou přestane. Nic však nezměníme na faktu, že vylupované včelstvo není v pořádku v přírodě je odsouzeno k zániku. Já taková včelstva nezachraňuji. Nastane-li taková situace, snažím se jen o to, aby se loupež nerozšířila na ostatní včelstva.

Jistě, česna musí být upravena tak, aby domácí včely česno a leták spolehlivě ovládaly. Přílišné zúžení však také nedává smysl, protože může dojít k přehřátí včelstva a přílišný ruch lupičky jen přiláká.

Co je pro likvidaci loupeže nejdůležitější?

V podstatě má smysl jen jeden zásah. Okamžitě odstranit zdroj, tedy zásoby vylupovaného včelstva. Takovému odebereme rychle zásoby například 1-2 nástavky ze zásobami. Ty přeneseme i se všemi včelami do včelotěsné místnosti s oknem a postavíme na bok. Tak dosáhneme toho, že se všechny včely budou chtít dostat ven a shromáždí se na okně. To však otevřeme až večer. Dosáhneme tím několika efektů:

a) Odstraníme zdroj a motiv k loupeži, protože podstatou tohoto zákroku je to, že se lupičky nesmí vracet do svého úlu s lupem. Tomu jim musíme zabránit za každou cenu. Jinak s sebou přivedou stovky dalších kamarádek a loupež bude jen sílit a může se snadno rozšířit na ostatní včelstva. Ta se sice zpravidla ubrání, ale stojí je to spoustu včel a také to trvá dlouho.

b) Zbytek vylupovaného včelstva se pravděpodobně ubrání, protože motivace lupiček k loupení již nebude taková. To se může stát jen v případě, že příčiny loupeže nejsou podle bodů 1-5 a došlo k němu třeba jen neopatrným krmením (netěsná krmítka a podobně), krmením v nevhodnou dobu (během dne). Někdy samozřejmě již může být pozdě. Lupičky zabijí matku (je li ve včelstvu nějaká) a zbytek včel se k nim přidá a odletí s nimi do jejich úlu.

Druhý den bývá vylupovaný úl již navštěvován nepoměrně méně a na včelnici zavládne opět klid.

Důležité ale je, že jsme zabránili rozšíření loupení na celou včelnici. Vylupované včelstvo by bylo v přírodě odsouzeno k zániku. Proto jej nijak nenapravujeme a nahradíme jej mladým včelstvem, které jsme si začali připravovat již na jaře. Lupičky budou místo, kde stálo vylupované včelstva navštěvovat ojediněle i nadále, někdy i na jaře. Včely mají krom výborného čichu i výbornou paměť. Je možné prázdný úl ponechat na místě bez plástů a nechat lupičkye, aby se přesvědčily, že není co krást. Sousední včely jsou tak částečně ochráněny od slídění a ubrání se již snadno.
Variant , vycházejících z výše uvedeného principu ,je mnoho. Uvedl jsem jen ten nejrazantnější a podle mého nerychlejší a pro nejefektivnější.

Tichá loupež jako zvláštní případ.

Jde o zvláštní případ, kdy se slídilky dostaly do úlu, avšak nedochází k žádným bojům. Vylupované včelstvo dále nosí zásoby, odebírají je z krmítka a lupičky jim je pravidelně odnášejí do svého úlu. Děje se tak často tak, že ani vylupovaný úl neopouštějí a zásoby předávají kolegyním na letáku nebo na čelní stěně úlu. Jsou jen jakými si přečerpávajícími stanicemi.

Takovouto loupež poznáme podle zvýšené letové aktivity navečer a ráno. Včely odlétají těžké. O skutečném stavu se můžeme po skončení letu přesvědčit pohledem do včelstva. Najdeme prázdné plásty, plod není téměř žádný.

Taková včelstva nemá smysl zachraňovat a je třeba je ihned rozpustit.


Lépe je problémům předcházet.

Jedno staré čínské přísloví říká, že nejúspěšnější je ta bitva, které jsme se mohli vyhnout.

Z vlastní zkušenosti vím, že včelstva včas zásobená a připravená na zimu zdaleka tolik neslídí a ani nejsou tolik napadána lupičkami. Stanoviště jsou v naprostém klidu, neboť některá z variant příčit uvedených v bodě 1-5 se vyskytnou jen výjimečně. Pokud ano, je třeba se rychle zaměřit na příčiny a nikoliv řešit důsledky. To které zpravidla vede jen ke zhoršení situace. U včelstev v přírodě se slídění a loupeže v podobě, jak se každoročně vyskytují na včelnicích, prakticky nevyskytují. Výjimku tvoří ta včelstva, která naplňují podmínky uvedené v bodech 1-4.

Leoš Dvorský,nezávislý včelař
Mladá Boleslav 10.8.2022