Na aktuální téma

[Leoš Dvorský]

Na aktuální téma- život se včelami.
Leoš Dvorský
24.2.2026

Tyto řádky jsem se rozhodl napsat proto, že mne k tomu nepřímo i přímo, vybíravými i nevybíravými způsoby nutí moji kamarádi. Ano, také po shlédnutí šílených videí ještě šílenějších držitelů včelstev. dalších věčných začátečníků, kteří se bezostyšně nazývají včelaři vidím, že je nutný pohled člověka, který se učil u včel. Upřímně řečeno se mi do toho vůbec nechtělo a považuji to téměř za ztrátu času. Abych ale nebyl obviňován z toho, že si nechávám něco pro sebe, pár řádek napíši, jistě k nevoli mnohých.

Letos to bude třiašedesátý rok, co si mne včely přitáhly a já se jim snažím porozumět a umožnit jim i v stále se měnících podmínkách to, co umí a k čemu je připravila příroda sama.

Jména ani odkazy na webové stránky výše uvedených , nebudu uvádět. Možná ale jednou sami pochopí, jakou medvědí službu dělají včelám a především začínajícím včelařům.

Můj zájem o včely nebyl nikdy jen med a profit z něho. U nás tohle dokáže i průměrně inteligentní orangutan. Můj zájem byl a je podstatně hlubší, proto mi i mí nejbližší kolegové někdy nerozumí, což ovšem není můj boj. Neskrývám ale, že je pro mne smutné vidět nebo slyšet to, jak někteří ani nechápou nebo nechtějí pochopit to, co jsem přednášel nebo je informoval před více než dvaceti léty. Nejsmutnější je ale to, že tak činí i mí bývalí kamarádi. Někteří si říkají apidologové, chovatelé matek, profesionální včelaři. Příkladem je třeba epigenetika nebo včelaření bez chemie a další a další věcí. Letos mi bude 72 let. Nemám tedy zapotřebí se někomu vnucovat a někomu se budou má slova zdát možná příliš tvrdá. Jiný ale nebudu. Nabídnout však mohu jen studnici mých starých a praxí ověřených názorů, postupů, vědomostí. Kdo chce, berte, kdo ne, tápejte si dál. Já se ale učím a stále budu učit přímo u včel.

Chci zde postupovat měsíc od měsíce. Aby čtenář nemusel příliš hledat, uvedu nejprve údaje z „mého“ KALENDÁRIA a pak reakce, co bych nikdy v tuto dobu nedělal a nebo naopak udělal, je-li to nezbytně nutné. Při rozhodování co a jak by si ale každý měl nejprve vyjasnit to, co je bezpodmínečně jen nutné a co je skutečně důležité. Pokud se začneme orientovat na věci nutné, stala se někde v našem uvažování, ošetřování včelstev chyba a tu bychom měli najít a napříště se jí vyvarovat. Lhát sobě se skutečně nevyplácí.

Leden

Klimatické podmínky:

Je nejstudenějším měsícem v roce. Ve středních a vyšších polohách zpravidla leží souvislá vrstva sněhu. Vodní plochy jsou zamrzlé. V polovině ledna obvykle přichází dvou až tří týdenní silné ochlazení.
To říká stará včelařská pranostika. Dlouhodobá průměrná v lednu je 2,2°C pod nulou. Průměrné srážky jsou kolem 28 mm. Jiná pranostika říká: „Krtiny v lednu, konec zimy v květnu.“

Vegetace:

V lednu nemají včely v přírodě přirozený zdroj potravy nektarové ani pylové. Jediným zdrojem mohou být uhynulá včelstva. Pokud to venkovní teploty dovolí, dokáží včely dokonale vyčistit od zásob každou dutinu ve které padlo včelstvo, není-li příliš daleko. I když to nevypadá, příroda je přichystaná na příchod jara. Na slunných místech se ke květu začíná chystat líska, která je zdrojem velmi kvalitního pylu. Také dříny jsou v očekávání. Olše lepkavá a šedá nezůstávají pozadu. Na jívách je také vidět, jak se blíží jaro.

Co se děje ve včelstvech:

Lednová spotřeba zásob je, podobně jako ta listopadová, nejnižší v roce. Podle mých měření v daných podmínkách se pohybuje spotřeba zásob kolem 1 kg za měsíc leden u u včelstva o síle cca 3 kg. Ve včelstvech není obvykle žádný otevřený plod až na několik desítek zavíčkovaných z buněk z cyklu kolem Vánoc. Některá včelstva však těsně před příchodem větších mrazů (nebo ihned po) znovu nechají matku zaklást po cca 4 týdnech opět pár buněk plodu. Zimní plod je závislý na genofondu včelstva a jeho síle. Mezi včelaři se vedou neustále pře o to co je pro včelstvo správné. Má mít včelstvo v zimě plod nebo ne? Tato otázka je ale naprosto zcestná, protože právě takovéto chápání včelstva jako jednotného materiálu, je tím nejhorším zločinem lidí, kterého se na včelstvech dopouštějí. V důsledku různých „teorií“ přicházíme ročně o velmi cenné genofondy, protože včelaři vůbec nechápou, jak důležité je znát různé strategie přežití včelstev. Všechny možné varianty mohou být za určitých okolností špatné nebo dobré. Napsat by se o tom dalo mnoho a vydalo by to na celou knihu. Nicméně v kalendáriu na to není prostor. Je na každém včelaři aby se snažil tyto vědomosti získat a následně využívat. V souvislosti s kleštíkem jsou více preferovány genotypy, které v zimě prakticky neplodují. Ovšem vše má své a je třeba v tomto případě chovat takové materiály, pro které je to jejich součástí strategie přežití a do dané lokality se nejlépe hodí. V přírodě je jediným problémem včelstva hlad a nepřátelé. Teploty v chomáči u včelstva bez plodu jsou již stabilně pod dvacet stupňů. V případě plodu v těsné jeho blízkosti dosahují 35 stupňů. Ovšem skutečně jen v jeho bezprostřední blízkosti, zpravidla v části uličky, kde se plod nachází. Na povrchu jsou teploty stejné, jako u včelstev bez plodu, tedy na hranici života včely, tj. kolem 6-8 stupňů. V ostatních částech dutiny jsou teploty prakticky totožné s venkovní teplotou. Rozdíl je pouze v proudění vzduchu a rozdíl je cca kolem 2 stupňů, jak jsem si ověřoval různými měřeními v minulosti. Stabilně vyšší teploty v chomáči nad 20-25 stupňů zpravidla signalizují jisté zdravotní obtíže, které projeví se při vyzimování. Třeskuté mrazy v tuto dobu zdravým včelstvům neuvěřitelně prospívají, jak prokázaly pokusy v Tachově již před padesáti roky.

Co včelstvo potřebuje:

Leden je asi nejtypičtější zimní měsíc, měsíc klidu.

Zde je žádoucí, krom dostatečného množství zdravých včel, dostatek kvalitních zásob a klid. Dalo by se říci, že včelstva nyní sklízí to, co v podletí zasela.

Včelařova práce:

Pokud jsme tak již neučinili v předchozích měsících, vyhodnocujeme výsledky předchozího roku, připravujeme chovatelský plán. Trubčí, plemenná a chovná včelstva jsou již dávno vybrána. Nyní jen díky drsnějším klimatickým podmínkám ověřujeme správnost našeho výběru. Včelaři, kteří nepoužívají mezistěny, nemají kam spěchat. Přesto je však dostatek práce na opravách a vylepšení našeho včelařského zařízení. Ovšem včelaři, kteří včelaří blízko přírodě, mnoho pomůcek nepotřebují. Ač se to zdá neuvěřitelné, ale i zimní měsíce nám poskytují velmi cenné informace o stavu včelstev. K tomu nám samozřejmě stačí vnější pozorování. V zimě je vše v koncentrované formě vidět na česnech úlů a před nimi.

Potud tedy dříve zveřejněné kalendárium.

Nyní něco více k včelařově práci. Je tomu asi dva roky, kdy mi jeden můj kamarád v lednu řekl, že podlehl blábolu na internetu a provedl v lednu takzvaný zimní příkrm. Ještě dodal, že ho asi budu mít za blázna. No upřímně řečeno jsem ho měl za hlupáka. Na konci března už žádné včely neměl.

Včelař musí mít přehled o zásobách a spotřebě vždycky. Zdá se však, že někteří z nás zapomněli i malou násobilku, sčítání a odčítání. Tak tedy, 1 zavíčkovaný plást 2/3 Langstroth zásob váží cca 1,5 kg. Při 10 plástech by to znamenalo 15 kg zásob. Maximální spotřeba od 1.10. do 28.2. následujícího roku je cca 9 kg u oddělků o síle 1NN, ale také u včelstva o síle 5 NN v tenkostěnných úlech. To je moje dlouhodobá zkušenost, kdy jsem toto u sebe ověřoval od roku 1982 do dneška. Údaje jsem zveřejňoval i po jednotlivých měsících. Rád bych potkal v ČR člověka, který by měl srovnatelná data. Samozřejmě musíme brát v úvahu to, že včelstvo musí mít k dispozici dostatek volných buněk, aby chomáč včel neseděl tzv. na studeno. Proto bychom měli počítat na 1 plást pouze s 1-1,20 kg zásob. I toto by mělo stačit do konce února i v nejtvrdších zimách. Ostatně výše je uvedeno, že tvrdší zima včelám jen prospívá. Tak tomu je například i letos, i když ani ta se za příliš tvrdou nedá označovat. Pro doplnění uvádím, že plně zavíčkovaný plást adamcovy míry váží 2,5-3kg. Takže přátelé, počítat, myslet a budete mít v zimě klid a nebudete muset dělat věci nutné a budete se moci soustředit na věci důležité.

Jeden můj kamarád, který dnes již nežije, říkával, že včelaření není pro hlupáky a já vždy dodával, že pro netrpělivé lidi už vůbec ne.

Dodání zásob na zimu musí být dodáno nejen v dostatečném množství, ale také včas. Tedy žádné pozdní krmení, žádné podzimní a zimní příkrmy a podobné nesmysly. Měsíce říjen – únor jsou pro včely obdobím klidu, kdy jsou včelstva bez plodu. Je to biologická podmíněnost. Dá se to přirovnat ke kvalitními spánku u lidí. To samozřejmě může narušovat chemické ošetřování proti varroáze, ale to už je zase jiná písnička, kterou tu nehodlám rozebírat, protože je dávno vyřešena. Jen to včelaři jaksi nezaznamenali nejspíš proto ,že to někdo ještě nenapsal v angličtině nebo němčině. Pak by tomu možná rozuměli. Doma není zkrátka nikdo prorokem. Ale dokonce i včelaři chemici a také profesionálové vidí tu neúinnost chemie vůči V.d. Proto se pokoušejí toto období klidu navodit například klíckováním matek.

I to má samozřejmě svá negativa (cca 10% ztráty matek,stres). Když například vidím video, jak včelař v zimě kouří do včel, urazil bych mu ruce. To považuji přímo za zločin. Čitatel by si měl prostudovat funkce párových žláz Corpora cardiaca a corpora allata a jejich vliv na tvorbu hormonů a zimování. Zde na to není čas.

Člověk do toho prostě musí dát také trochu svého sádla, jinak to nejde. Ve zkratce však něco přeci jen uvedu. Aby mohla voda, která vzniká při spotřebě zásob, přejít ze zažívacího ústrojí včely do krve včely a odtud se odpařit, je nutná zimní vnitřní teplota včelího chomáče po 20°C a k tomu, mimo jiné, tyto žlázy napomáhají. Jinak může dojít k přeplnění výkalových váčků včel, úplavici, startu nosematózy, vyšší spotřebě zásob……..

Když vidím ty snahy o klíckování, je mí líto včel i včelařovy práce. Vždyť bezplodové období a tolik potřebný klid lze zajistit i rozumným hospodařením s prostorem, větráním. Opět nebudu konkrétní, není na to prostor. Skutečný včelař však na to přijde sám. Jen pro inspiraci podotýkám co je dobré.

Mírné proudění vzduchu mimo včelí chomáč ANO, průvan a vlhkost, NE.

Co ještě NE? V žádném případě ne krmení a už vůbec ne těstem. Včely ho musí zpracovávat, proto zvyšují teplotu a zrychlují metabolismus, zvyšují spotřebu a někdy i začnou plodovat.Dalším důsledkem je i vyšší spotřeba zásob. To je v přímém rozporu s výše uvedeným, biologií včelstva. V lepším případě se takto ničí tuková tělíska dlouhověkých včel. Obyčejně je však dopad daleko horší jak z krátkodobého , tak i dlouhodobého hlediska.

Není snad nic horšího než zimní přerušované plodování! O zásoby jsme se měli postarat nejpozději v podletí a pokud je to už náhodou nutné Dodáme včelstvu bleskově zásoby plástem připravených zásob, který rozdělíme na 2-3 části a položíme přímo na rámky, přikryjeme folií nebo tkaninou, kobercem, dáme prázdný nástavek,střechu, jak je uvedeno v nicku „Co se děje ve včelstvech nyní“ na fóru ŠPV.

O případném vrozeném cyklickém zaplodování v zimě můžeme diskutovat dlouho. O tom, zda je dobré nebo špatné rozhodují především genetické dispozice jednotlivých materiálů a jejich specifické strategie přežití. Jenže to se musíme o toto zajímat a ne si myslet, že najdeme nebo si někde koupíme ideální a univerzální včelu. Taková prostě neexistuje a logicky ani existovat nemůže. Jsou to jen těšínská jablíčka.

Ovšem dnešní neomarxismem odkojení absolventi YT academií, budou zřejmě jiného názoru. Arabové říkají: „Nebuď otroka, co když právě sní o svobodě.“ Tak ani já nedoufám, že takové probudím.

Pochopitelně ani různá pozorování přes folii, otevírání včelstev jsou v tomto období absolutní TABU. Provádí je jen lajdák, hlupák, netrpělivý začátečník. Výjimkou může být jen výzkumník, který to dělá záměrně ve jménu poznání. Nikdy však ne z rozmaru nebo nutnosti. Prostě KLID, KLID a zase KLID, to je úkol pro včelaře.

Znovu bych chtěl připomenout Br. Adama, kterým se dnes mnozí zaštiťují, avšak neví o něm ani Ň. Ten měl stanoviště se stálými 520 oddělky na 5 plástech ½ jeho míry Dadant. Zimoval je na vřesovišti. Musely zimovat na vřesovém medu. Které to nedaly se prostě vyřadily z chovu samy. To u nás neudělá ani certifikovaný množitel matek a tím dále jen przní genetiku a degraduje veškeré snahy o selekci, šlechtění.

Samozřejmě v oddělcích ověřoval a testoval i další vlastnosti a dědivosti. Přezimování bylo jen jedním z testů. Pokud ověřovaný materiál nepřešel přes tento první test, již s ním dále nepracoval a jako genetický odpad jej předal dál, třeba do Švédska (A.m. sahariensis). Naši včelaři by si z toho mohli vzít ponaučení a otevřít konečně trochu oči.

U mne je období říjen- únor bez plodu, až na specifické výjimky (výše uvedeno). Včelstva jsou tedy prakticky 5 měsíců zcela bez plodu. Pokud to nezajišťuje genetika a daná strategie přežití (žádný monopol není zdravý), zajistím to já svým opatřením na zimu (provádí se ještě v léte, v podetí už bývá pozdě). To rozhodně není pracné klíckování matek. Podrobněji si o tom můžeme pohovořit na přednáškách nebo seminářích, wokrschopu.

V zimě mají mít včelstva klid. U mne ho mají.

Podobně jako v lednu by tomu mělo být ale i v únoru. Před tím samozřejmě i prosinci, listopadu, říjnu.

Je tomu tak 5 let, kdy byl celkem teplý podzim. Tehdy mi jeden chovatel matek volal, že u něj včely mají 2-3 plásty plodu míry 39x24 cm a bude mít ztíženou fumigaci. Tomu jsem se samozřejmě jen smál, protože ho už dávno neprováním. Bylo to začátkem listopadu. Já bych na jeho místě mluvil o dm2 plodu, ale to bych chtěl asi moc. Neustále mne přesvědčoval, že tomu tak musí být i u mne, ať se přesvědčím sám. Tak jsem jen kvůli jeho vrtochu rozebral kompletně celé stanoviště a výsledek byl NULA buněk plodu.

Člověk by měl své svěřenkyně prostě znát a věřit jim. Proto dnes věřím už jen svým včelám a tomu, co mi říkají celý rok. Já se to snažím pochopit. Na řeči lidí odtržených od přírody a včel už vůbec nedám.