Na aktuální téma - březen

[Leoš Dvorský]

Březen

Leoš Dvorský

Klimatické podmínky

Tento měsíc je takový měsíc šibal. Zima ještě neskončila a jaro ještě nezačalo. Noční teploty pod bodem mrazu jsou v jeho průběhu běžné. Naproti tomu se objevují i velmi teplé dny, kdy teploty vystoupí krátkodobě k těm, které jsou častější v létě. Zvraty v počasí jsou velmi časté a výrazné. To , musíme brát v úvahu. Průměrná teplota v březnu je pohybuje kolem 3 stupňů nad nulou. Průměrné srážky jsou cca 32 mm.

Vegetac

Kvetou olše, lísky, dříny a především jívy, různé krokusy, sněženky. Především jívy dávají včelám první snůšku nektaru a pylu. Jívy jsou takovou signální rostlinou.

Co se děje ve včelstvech

Včelstva již mají první plod. U těch rychlejších již vybíhají první mladušky. Zásoby rychle ubývají. Podle mých dlouhodobých pozorování to je kolem 4 kg za měsíc. Silná včelstva zakládají první trubčinu. Stavební pud se zpravidla ještě neprojevuje. Pokud včely staví děje se tak především s použitím starého vosku. Poznáme to tak, že stavba je žemlová až světle hnědá. Sněhově bílý vosk vidíme v březnu zřídka. Každou vhodnou chvíli včely využívají k proletům, donášce vody a pylu.

Co včelstvo potřebuje

Je to především teplo, dostatek kvalitních zásob, vodu , pyl a klid. V tuto dobu včelstvu nejvíce škodí přerušované plodování, které nastává v případech velkých teplotních zvratů, které v březnu nejsou ničím neobvyklým. K tomu je třeba, aby včelstvo bylo dostatečně silné, resp. ovládalo patřičný prostor. Jaký prostor včelstvo obsedá v době květu jív, to rozhoduje o tom, zda se ve včelstvu začne připravovat rojová nálada. Zvláště začátečníci si toto často neuvědomují. Důsledkem je pak nevhodné podněcování, zužování prostoru a další zbytečná nadlepšování. Druhým extrémem je, že z nedočkavosti včelstva rozšiřují a narušují tak tepelnou rovnováhu. Z hlediska přirozeného rozvoje včelstva se různé podněcování dlouhodobě ukázalo jako kontraproduktivní. Včelstva se jím klamou. Narušuje se tím vnitřní ustálená rovnováha včelstva, která nekoresponduje s tím, co se děje v přírodě. Pokud není příliv pylu z přírody, je výsledný efekt podněcování minimální. Dnešním včelařům je však tento pracný způsob blízký neboť na klamání včelstev jsou založené klasické metodiky ošetřování včelstev. Toto klamání včelstev se z dlouhodobého pohledu projevuje v oslabování sociální imunity včelstva. Je třeba si uvědomit, že imunita je něco, co organizmus nabývá, ale i ztrácí. Je na včelaři, jakou filozofii bude uplatňovat. Imunita včelstev je něco, co s čím naše včelaření vůbec nepracuje. Výjimku tvoří několik lidí včelařících podle tezí hnutí Šance pro včely.

Včelařova práce:

Včelař by měl včelstvům zajistit jejich potřeby. Tedy teplo, dostatečný prostor daný odpovídajícím množstvím díla a zásoby. Prosím přesně v tomto pořadí! Jak toho dosáhneme? Zásada je, že strůpek by měl být vždy uteplený, zvláště u neizolovaných úlů.
Nejlepším uteplením pro včelstvo je však hodně včel. To nyní již nezachráníme, na to musíme myslet již předchozí rok. Vodu zajistíme tím, že použijeme nad horní nástavek neprodyšnou folii, na které se sráží metabolická voda. Ta bývá i na stěnách úlů v prostoru, který je větší než včely skutečně obsedají . Někteří včelaři začínají včelstvům podávat vodu přímo do úlů. Podle mých zkušeností je to příliš mnoho práce s častým vyrušováním včelstva (narušování rovnováhy). Je to tedy vzhledem k poměru zisk/ztráta značně neefektivní. Daleko jednodušší a efektivnější je zřídit včelám v blízkosti (kolem 20m od úlů) hygienické napajedlo a včely na něj naučit chodit v době, kdy se ochladí. Na napajedlo včely nalákáme plástem s medem, který jim po vybrání zásob odstraníme. Napajedlo by nemělo nikdy vyschnout a to ani na jaře, ani v létě. Můžeme tím částečně snížit riziko sběru vody z nevhodných zdrojů, především gutační vody z rostlin, které jsou ošetřeny neonikotinoidy . I takováto drobnost přispívá svým dílem ke snížení kolapsů včelstev, známých jako CCD.
Pomocí vody můžeme včelám dodávat potřebné minerály, které jsou důležité zvláště pro ty, kteří zimují jen na cukru. Zimování na cukru je prakticky totéž, jako krmit krávy nebo králíky kyselým okurkami. Nehodlám se s nikým o této větě přít. Vyzkoušejte a pochopíte význam přirozených zásob, tedy medu.

V tuto dobu napravujeme také ta včelstva, která ztratila přes zimu matku nebo mají trubcokladnou matku. Že ve včelstvu není něco v pořádku poznáme podle toho, že včelstvo nenosí žádný pyl nebo včely mají od pylu nohy jako by umazané ( pylové rousky jsou velmi malé). Osiřelost se projevuje i tím že včely při proletu kolem oček nebo na česně jako by větrají. Jejich pohyby křídel jsou však pomalejší a tvoří kolem jejich těla jakýsi mlžný závoj. Často je vidět i vonná žláza. Takové včelstvo rozebereme, zjistíme skutečný stav. Zdravá včelstva spojíme a ušetříme si tak práci. Zásada je stejná jako na podzim. Je lépe mít jedno silné včelstvo, než li dvě slabá. Osobně v březnu žádné prohlídky nedělám. To si nechám na dobu květu třešní, kdy to spojím již s rozšiřováním. Každé vyrušení je pro včelstvo stres a ten je nejhorším onemocněním. Bohu žel pro drtivou včelařů je slovo stres jen slovo a neumí si pod ním nic představit. Když pak v sezoně nebo po ní mají včelstva problémy nenapadne je, že prvopočátek neduhů včelstev, přemnožení kleštíka….. je právě zde.

Myslím, že výše uvedené kalendárium celkem jasně říká, co je nutné a co je důležité. Včelař další vysvětlení nepotřebuje. V následujících řádcích trochu rozvedu včelařovu (mojí práci) v březnu. Snad to pomůže začínajícím včelařům, protože na internetu mohou najít spoustu naprosto nesmyslných až hloupých doporučení začátečníků, kteří opakují chyby, kterých se dopouštěli lidé v minulosti. Ti však své neúspěchy a neumění, či hloupost nedávali na odiv veřejnosti.

Otázka podněcování.

I v minulosti včelaři svá včelstva podněcovali k vyššímu kladení vajíček v tuto dobu. Je třeba si uvědomit ale souvislosti. Dříve se u nás včelařilo převážně s včelou tmavou. Její včelstva dozrávala ke snůškové zralosti nejdříve začátkem června na snůšku z malin. Tak ,jak k nám postupně stále více dostávala kraňka, stávalo se toto podněcování (klamání) více méně zbytečnou záležitostí u normálně silných zdravých včelstev. Kraňka má prostě na jaře doslova raketový nástup plodové křivky. Záleží na jednotlivých kmenech. Nejrychlejší nástup plodování měla podle mých zkušeností Sklenarova „47“. Trpěla však poměrně vysokým sklonem k nosematóze. Naproti tomu kmen Troiseck byl vůči nosematóze téměř rezistentní. Jaká škoda, že jej např. VÚD, přestal rozkovávat. Tak bych mohl podrobněji rozebírat jednotlivé kmeny kraňky, ale to by z toho byl nový a hlavně dlouhý článek. Ten je sice napsán, ale je příliš dlouhý , a tak ani nevím, jestli je ke zveřejnění. Lidé dnes hledají jen zkratky a žijí pak zkratkovitý život svůj i se včelami. To není moje cesta, rychlokvašku ze mne již nikdo a nic neudělá.

V posledních létech je z různých důvodů zaznamenávám určitý odklon od kraňky. Vlastníci včel, kteří často mají jen průmyslově apokalyptický přístup ke včelám nebo začátečníci, hledají ideální včelu. Myslí si , že ji najdou například markýrováním návratu k „původní „ včele (A.m. mellifera) nebo k Včele buckfastské a jejím různým větvím. Tato plemena však mají diametrálně odlišnou plodovou křivku , která nezajišťuje využití časné až velmi časné jarní snůšky. Ty u nás převažují a zajišťují cca 70% celkového výnosu. Pozdější a daleko pozvolnější nástup plodování těchto plemen lze částečně eliminovat právě podněcováním, které kraňka, má-li dostatek zásob vlastně nepotřebuje.

V našich podmínkách však ty tzv. nová plemena jsou však vždy kříženci s kraňkou, která je na našem území již dávno dominantní. Tím se jejich plodová křivka trochu podobá kraňce. Kdo však měl dlouhodobě možnost porovnávat jarní rozvoj různých plemen jako já ví, že se to nedá porovnávat.Vše má ale samozřejmě svá pro a proti a záleží na včelaři, jak vše okáže využít. Někteří včelaři se snaží zamezit zimnímu plodování včelstev izolací matek a pak následně zahajují podněcování.

Spousta studií dávno prokázalo, že podněcování je spíše kontraproduktivní. Včely jsou velice silně napojeny na prostředí. Nechají se však oklamat lidmi a to má své důsledky. Jaké? Inu dlouhověké zimní včely začnou daleko dříve odchovávat plod a začnou stárnout. Jsou nuceny i za nepříznivého březnového počasí shánět vodu, nektar a pyl. Při tom jich zbytečně mnoho uhyne. Včelstva předčasně vyprovokovaná k aktivitě začínají prostě stárnout rychleji. Dochází k daleko rychlejší obměně včel, kdy dlouhověké včely jsou nahrazovány krátkověkými. Dlouhověké včely předčasně hynou a není využit jejich potenciál.

Pravidlo, kterým se řídím je, že když chci využít době jarní snůšku, musí létavka, která ji využije, ležet na dně buňky jako vajíčko nejpozději v podletí předchozího roku. Pak je každé podněcování naprosto zbytečné.

U mne je zcela normální, že hlavní tíhu jarních snůšek nesou právě dlouhověké zimní včely, které se nezapojily do dělby práce předčasným plodováním a proto nezačaly předčasně stárnout. Podlé mých pokusů takové včely žijí i déle než 9 měsíců běžně. Tím dochází k maximální úspoře energie a samozřejmě zásob medu.

V případě, kdy si včelaři stále ještě neví rady s V.d., je 1,5 generace plodu , který získáme navíc podněcováním, pro kleštíka dárkem z nebes. Ano tak tomu skutečně je. Provedl jsem v tomto směru mnoho pozorování a měření. Jedno z biotechnických opatření proti V.d. je právě zkrácení plodové křivky podobně, jak je tomu u včelstev v přírodě.

Nevhodným podněcováním prostě narušujeme ustálenou vnitřní rovnováhu včelstva, které má zdravé včelstvo po zimě. Podporujeme podmínky pro předčasný a intenzivnější rozvoj patogenů, které v důsledku vedou k oslabování imunity včelstva, nižším výnosům, zvýšeným nákladů…… Tedy nic dobrého pro včelstvo a včelaře.
Když podněcovat, tak hlavně vodou. Proto je dobré včas zřídit napajedlo na sluném místě. Někdo dodává vodu přímo do úlů. Tím včelstvům pomůžeme nejvíce. To má samozřejmě i svá negativa, ale jak se říká proti gustu……. K dodání vody však můžeme využít metabolismus samotného včelstva. K tomu je však třeba pochopit vztah prostou k prostoru. Jistě mohou pomoci i folie místo strůpku. Možností je zase více a byly mnohokrát popsány.

Pokud je nutné doplnit zásoby, neměli bychom to provádět na jaře těstem, ale tekutým krmivem. Těsto se hodí do letního období. Samozřejmě ideální je med nebo medová voda. Těsto neúměrně vyčerpává včely. Přesto dnes kdejaký začátečník těsto doporučuje začátečníkům právě na jře nebo dokonce v zimě. Je to z lenosti a nevědomosti. Nevím, ale myslím si, že není snad nic záludnějšího, než když začátečník radí začátečníkům. Kdo si ale připustí, že je začátečník nebo kdo pozná, že mu radí začátečník ? Lidé hledají snadná řešení, myšlení je přeci bolí.

Pylové náhražky.

I to je jakási móda. V minulosti jsme používali tzv. sojapyl, tedy velmi jemnou sojovou moučku, která se včelám podávala k narouskování vně úlu. Tehdy však ještě nevyráběl z geneticky upravené sóji. Dnes je to jinak a člověk to vlastně ani nezjistí. I to má na včelstva své negativní dopady.

Využívána jsou často i různá bílkovinná těsta. To bych shrnul krátce asi takto. Oddělku o síle 1NN, v březnu nikdy. Produkčním včelstvům obsedajícím v březnu na černo 3 NN pak jedině až když je ve včelstvu 1 generace mladušek, tedy začátkem dubna. Pak se prakticky bezpečně vyhneme zbytečnému urychlení nosematózy, která způsobuje na včelstvech největší ztráty.

V minulosti jsme odebírali včelstvům v průběhu sezóny nadbytečné pylové desky, které jsme zasypávali jemným cukrem (pudr) a zabalili do novin, aby je nezničil zavíječ voskový. Na jaře se takovýto plást vloží přímo doprostřed včelího chomáče a je až do snůšky hotovo. Účinek je okamžitý a pro včelstvo nijak zatěžující.
Nejbezpečnější a také nejpřirozenější a téměř bez nebezpečí je mít poblíž každého stanoviště (do 100 m) porosty lísky, jív, vrb, dřínu, olše. Vrb je ale spousty druhů a při vhodném sortimentu mohou zajistit pylovou i nektarovou snůšku od začátku března minimálně až do snůšky z ovocných stromů. Jak jednoduché, že? Ovšem chce to opět trochu našeho sádla a to se chce jen skutečnému včelaři, ne rychlokvašce z internetu.

Prostor.

V březnu také připravujeme včelstvům podmínky k rojení. V době květu jívy musí mít kraňská včelstva dostatek prostou. Pokud kraňka obsedá ¾ prostoru, pociťuje stísněnost a u některých kmenů to může vést k rojové náladě, která vyvrcholí v květnu. Jak to ale udělat, abychom dali včelstvu dost prostoru a přitom neochlazovali celkový prostor? Je zřejmé, že rozšiřováním směrem nahoru v březnu toho nedocílíme. Já používám téměř výhradně rozšiřování směrem dolu. Stavební nástavek je ve včelstvu někdy již z minulého roku. Jen jej od hlavního hnízda oddělím folií která není u česnové stěny doražena o cca 1/3. Do produkčních včelstev vkládám příležitostně stavení rámek pro stavbu. U trubčích včelstev tam jsou již od minulého roku. To ale při pochopení architektury včelího díla je samozřejmost.

Nic však není dogma. Pochopitelně je možné rozšiřovat podobně i směrem nahoru. Je třeba ale vědět, jaké to má důsledky a jak to naruší ustálenou rovnováhu včelstva. Ta je zásadní.
Na jaře je ideální pro rozvoj včelstva rozšiřovat plodové hnízdo tzv. do zásob. Tomu tento směr (nahoru) moc nevyhovuje. Pokud ale včelaři mají hladová včelstva, nic jiného jim pak moc nezbývá. Na internetu taková včelstva dnes snad ukazuje každý. Já osobně rozšíření směrem nahoru využívám spíše jako jakousi přetlakovou nádobu u velmi silných včelstev.

Teplo a zase teplo.

Musíme brát v úvahu to, že včely mají dlouhodobou vizi svého prostoru. Tomu přizpůsobují vše. Nebo si myslíte, že včely vědí, že jim někdy přidáte další nástavek a zvětšíte tak prostor? Pak musí přepracovávat svůj program, uzpůsobit tomu i plodovou křivku, tepelný režim, spotřebu zásob….. Na to včely potřebují nějaký čas, aby znovu nabyly jakousi rovnováhu. Oddálí se tak optimum k maximálnímu využití snůšky. Včelaření je o dlouhodobém vnímání potřeb včelstva. To ovšem v dnešní hektické době technokratičtí včelaři vůbec nechápou a vlastně ani nemohou.
Je však zarážející, že dnes „včelaři“ ani nevnímají, že existuje i nějaké optimum třeba k připravenosti ve využití snůšky. Jaký rozdíl proti včelařským bardům, které jsem měl možnost poznat době svých začátků včelaření. A co pak třeba strategie přežití, které mají různá plemena, kmeny, linie odlišné? To už je ale vysoká včelařská škola a tu ne každý chce absolvovat, ke škodě včel i škodě své.