Japonský úl pro začátečníky

[Debora]

Cher se dnes zhroutili v těle plásty vosku při tahaní megalitů na včelín. Okamžik nepozornosti, luplo v zádech, vzápětí se řítila tělem horká vlna, která v následujícím okamžiku sesunula k zemi celou kostru jak voskové dílo v žáru slunce zbavené stinné ochrany úlu. Jen ten, kdo podobnou bolest pocítil, se může vcítit do vážnosti tohoto zranění, kterému je včelstvo vystaveno, když se mu boří kostra z vosku a dělí jednotlivé orgány.
Naštěstí letěla kolem včela, shlédla tu hromádku neštěstí, párkrát zakroužila nad mou hlavou a odletěla referovat do úlu. Vzápětí přilétla v doprovodu družky jiná včela, pozorně si to prohlédla a zanechala mi špetku medu. Její kolegyně ji pozorně nahlížela a netrvalo dlouho, kdy mi snad každá včela přinesla kapku medu. A jen z důvodu, že člověk v principu není nic jiného, než úl plný včel, začali všechny včelky, jak vnější, tak vnitřní, pracovat ruku v ruce. Vnější včelky nosily med a vnitřní jej roznášeli na místo potřeby. Trubci pak vše naladily na správnou frekvenci a harmonizovali poškozené nervy. Zde můžeme nádherně vidět s jakou inteligencí příroda pracuje, jak se vědomí včelstva stará o spřízněnou duši, a že každé včelstvo vyvíjí svůj individuální charakter, ale i to, že bez trubců to vůbec nejde. Jen v úlu, kterým je naše tělo, jsou včely krevní buňky, trubci nervové buňky a Sluncem prozářená matka obstarává tu správnou rovnováhu obou druhů.
Cher je nyní plná pilných včel, které v oblasti páteře hromadí med pro výrobu voskových buněk, a trubců, kteří jej zahušťují do vláknité hmoty. Nad tím vším dohlíží skutečná inteligence, schopná vdechnout hmotě život.