Odpovědět 
 
Hodnocení tématu:
  • 0 Hlasů - 0 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Archeologie genetiky
06.07.2015, 04:13 AM (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 06.07.2015 09:29 AM od Debora.)
Příspěvek: #1
Archeologie genetiky
.
Fyzická smrt není nic jiného, než začátek dialogu s pamětí genů.

"V archeologii poznání musíme dojít až k bodu, kdy pochopíme esenci minulých událostí, a pak musíme dát starým hodnotám moderní podobu." (Ralph Abraham)

Vážení přátelé, vážené přítelkyně,

fyzický život není hříšný v důsledku toho, že jíme plody ze stromu Poznání, ale proto, že nejíme plody ze stromu Života. Možná si již nyní kladete otázku, co to má společného s včelařením a genetikou? Připusťme na chvíli provokující myšlenku, že Dech Boží a paměť chromozómů je esence nejen biblického pojednání, ale každé pohanské víry uctívající přírodu. Boží Paměti žal se aktuální stav "vědy" nedá něčemu jinému lépe přirovnat, než náboženskému fanatismu s monopolem vlastnit tajemství Života. Ve zkutečnosti je ale dnešní "věda" pouze tak hlučná, že už v listech stromů Života neslyšíme Dech Smrti, nebo jinými slovy, že už neslyšíme paměť genů. Doufám jen, že někteří z Vás zde najdou inspiraci pro probuzení individuálních schopností a uplatní je nejen ve prospěch svého včelstva.

"Vzpomínka je nejlepší průvodce duše." (Aristoteles) Aristoteles ve svém spisu "O duši" píše, že duše je substance přebývající za života v těle, ze kterého po smrti vystupuje a pohybuje se (jako paměť) mimo tělesnou schránku. Jinými slovy, každý organismus zanechá substanci, která je souhrn všech genetických faktorů, které na organizmus v průběhu života působí. Dále ilustruje Aristoteles případ spojení dvou duší na příkladu přebývání jedné duše ve dvou tělech následujícími slovy: "Přítel, to je jedna duše přebývající ve dvou tělech." Pak ale můžeme chápat superorganismus jako harmonickou interakci genů každého jedince celého organismu. Zde pak můžeme odhalit i to, že strom Poznání a strom Života jsou jen dvě těla, v kterých přebývá jedna duše.

Onemocnění včelstev se v dnešní době charakterizuje tím, že se konvenční vědci snaží odvést pozornost od podstaty věci. Právě v případu varroázy pak mluví o "včelí nemoci". To je však pojem, který se podobá pytli, do kterého se strčí všechno, co věda a učitelé včelařství nechtějí poznat, nebo čemu nerozumí.

Onemocnění včelstev vzniká především v důsledku masivního narušení hyperkomunikace mezi vlákny DNA, nebo poškozením soudržnosti jednotlivých DNA. Od chvíle, kdy na včelstvo působí starosti a soužení, do doby, kdy se stanou organickými, kdy začnou působit na organismus, kdy začnou narušovat jeho rytmický stav, nesmíme pro správné posouzení celého chorobného procesu ztratit z pohledu jakoukoliv maličkost. Chceme-li u včelstva diagnostikovat onemocnění, můžeme si pozvolna osvojovat cit pro správné sdružování příznaků, které nám příroda odhaluje. Zároveň musíme mít vždy na mysli, že nám příroda situaci ztěžuje tím, že to samé činí sama. Příroda totiž sama sdružuje všechny soubory příznaků onemocnění. To nám sice na první pohled situaci trochu komplikuje, ale zároveň nám přichází na pomoc genetika a její neustálá interakce. Chromozómy jsou totiž v neustálé interakci s genetickou pamětí. Chromozómy sice pro vlastní komunikaci používají hyperprostoru, ale základem jejich řeči jsou podobně jako pro naší mluvenou řeč tóny. Nikdo tedy nemusí házet flintu do žita, neboť chromozómy nám rozumí. Každá DNA je schopna komunikovat nejen s DNA svého druhu, ale i s libovolnou DNA jiné živé bytosti. A to mám teprve umožňuje aktivně působit přímo na DNA včelstva a uložit ozdravující informaci, aniž by jsme museli genetický kód včelstva dešifrovat. Je až paradoxní, že dialog genů vědomě nevnímáme, zatím co nám geny neustále naslouchají.

Nyní poznáváme včelstvo jako genetický komplex, na který působí regenerační procesy chromozómů a fyzické procesy umírání. Z toho důvodu je velmi prospěšné, se před návštěvou včelstva vnitřně pozitivně naladit a zbavit mysl všech starostí. V každém z nás je Dech Boží, ona transcendentní síla chromozómů, schopnost kreace a modulace jakékoliv informace.

Gmar chatima tova
Hlasování: Palino 123 (+1), tondabh (+1), terez.c (+1)
Navštívit uživatelův web Vyhledat všechny příspěvky tohoto uživatele
Odpovědět s citací příspěvku
09.06.2016, 03:35 AM (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 09.06.2016 06:20 PM od Debora.)
Příspěvek: #2
RE: Archeologie genetiky
Naši védsko-pohanští předkové honorovali letní slunovrat 21.6. sabatem Litha zasvěceným Matce Gaia. Déva (Zářící), první zcela nezávislá bytost uctívání na celém světě, vstoupily do manželského svazku se Zemí. Země byla považována za plodnou matku, otěhotněnou září Déva. Od té doby jsou Země a Nebe univerzální rodiče, kteří dávají život a skýtají prostředky k životu. Po příchodu křesťanství do našich zemí se zakořenil pojem Svatojánská noc. Za závojem rozmanitosti a dualismu se však vždy schovává zářící Jednota:

Jsme děti Bohyně, k ní se všichni vrátíme
tak jako kapka vody vrátí se zpět do moře.
Jsme děti Boha Slunce, k němu se zas vrátíme,
tak jako jiskra ohně stoupající do nebe.
Zrno, zem, zrno, zem, mrtvý je zas narozen.
Zrno, klas, zrno, klas, vše, co padne, vzejde zas.
Jdem k Rohatému Bohu, od něj se zas vrátíme
On oživí tu jiskru, nový plamen povstane.
Mudrc, Bába, Mudrc, Bába, přijměme, co moudrost dává.
Bába, Kmet, Bába, Kmet, moudré stáří zná už svět.
Jsme z Bohyně a Boha, k nim se všichni vrátíme
semeno stromu znova vrátí se zpět do země.

(Leonora Auren)

V době letního slunovratu rozpouští vodík všechny formy energie a mateřská gravitace na vrcholu své síly propůjčuje lidem nadsmyslové schopnosti. Duchovní orgány (čakry) se roztočí na plné obrátky a lidé napojují kontakty mezi sebou navzájem, ale i se zvířaty, rostlinami nebo s jinými bytostmi. Od té doby se o půlnoci 23.6. zapalují posvátné ohně, lidé kolem nich tančí a házejí do ohně devatero kvítí. Popel a uhlíky ze slunovratových ohňů se sbírají a rozprašují po polích za účelem dobré úrody. Země je plná kouzel a magie, ožívají v ní nadpřirozené síly, hmota se rozpouští a brány mezi světy se otevírají. Po lesích, loukách a bažinách tančí bludičky, bosorky, čarodějnice, skřítkové, šotci, čerti, permoníci, lesní muži a ženušky a podzemní duchové.

Tajuplná noc propůjčuje svoji sílu i rostlinám a za slunného dne se sbírají především byliny. Korunní svatojánskou bylinou je třezalka která pomáhá čistit energetická vlákna, harmonizuje funkci lymfatických žláz a chrání tak organismus před všemi druhy virových onemocnění. Její krvavě červená šťáva obsahuje hypericin, kterému jsou připisovány magické účinky a dokáže efektivně potlačovat dokonce reprodukci smrtících virů HIV. V některých krajích dávají lidé sežrat dobytku třezalku uloženou mezi dva krajíčky chleba, aby jejich domácí zvířátka neonemocněla. Kdo tančí kolem Janova ohně, nosí věneček z devatera kvítí - třezalka, toužebník, heřmánek, devětsil, komonice lékařská, mařinka vonná, devaterník penízkový, arnika, měsíček a hvozdík.

V tomto smyslu Vám přátelé přeji půvabné prožití Svatojánské noci a navázání příjemných kontaktů mezi sebou navzájem, se zvířaty, rostlinami, s pohádkovými bytostmi nebo s jakoukoliv jinou zářící informací.

[Obrázky: DSC_1637_600.jpg]

♋ Vše je zapečetěné k dobrému
Hlasování: Ali (+1), tondabh (+1), terez.c (+1)
Navštívit uživatelův web Vyhledat všechny příspěvky tohoto uživatele
Odpovědět s citací příspěvku
Odpovědět 


Skok na fórum:


Uživatel(é) prohlížející si toto téma: 1 Host(é)