Aktuální téma - duben.

[Leoš Dvorský]

Duben

Leoš Dvorský

Klimatické podmínky:
V dubnu začíná skutečně včelařská sezona se vším všudy. Počasí však bývá velmi proměnlivé. Ranní mrazíky dokáží zhatit nastávající snůšku z ovocných stromů ale také z akátu, který začíná kvést o cca 40 dní později. Průměrné teploty v dubnu činí 8,7 stupňů nad nulou a srážky 27 mm. Duben dělá roje a nebo pohřby. To je staré včelařské pravidlo.

Vegetace:

V dubnu jsou bohatým zdrojem pylu a nektaru především angrešty, rybíz, ovocné stromy, javor mléč, smetánka. Koncem dubna začíná na polích kvést řepka ozimá, v lesích borůvky. Medovice se v tomto měsíci prakticky nevyskytuje. Signální rostlinou je třešeň ptačí, případně bříza nebo meruňka. V tomto období včelstva zpravidla hravě nahradí zimní spotřebu zásob.

Co se děje ve včelstvech:

Včelstva s pozdějším rozvojem zahajují plodování. To je však zpravidla velmi razantní. Obvykle však již v tuto dobu vybíhá plod založený v měsíci březnu. Mladušky nahrazují úbytek zimních včel. Přílivem sladiny se začíná dostavovat stavební pud. Včelstva sílí a obsedají prostor, který byl v zimně mimo dosah chomáče. Plod se rozšiřuje směrem do zásob, které působí jako akumulační kamna. Ve včelstvech se zvyšuje teplota a také vlhkost. Líhnou se první trubci. Především u kraňských včelstev, nemají-li dostatek prostoru, se začíná projevovat rojový pud, který vyvrcholí rojením o měsíc později.

Co včelstvo potřebuje:

Včelstva potřebují dostatek sladiny a prostoru pro svůj rozvoj a stavbu. Zdá se to málo, ale toto je pro včelstva a jejich další život zásadní. Duben měsíc je měsícem stavby a bouřlivého rozvoje, K tomu včelstvo potřebuje příliv potravy, dostatek včel, teplotu a prostor.

Včelařova práce:

Rozumný včelař by měl včelstvům umožnit to, co je pro ně přirozené, normální. Na tom by měla být založena naše provozní metoda. Místo zde nemá spousta drobných zásahů, ale musíme uvažovat dopředu. Stres je nehorší nemoc. Jedním zákrokem můžeme obměnit staré dílo a nahradit jej prostorem pro stavbu, aniž bychom zásadním způsobem narušili tepelný režim včelstva. Přirozený rozvoj včelstev je směrem k česnu. K tomu je ale třeba dostatek snůšky, které je však v tomto období dostatek a to jak na polích, sadech i v lesích. Při rozšíření dbáme na to, aby včelstva mohla vybudovat a vystavět nové plodiště, na kterém budou odchovávat plod po zbytek sezóny. K tomu by nám měl stačit skutečně jen jeden zákrok. Vše ostatní dokazuje jen naši neschopnost porozumět životu včelstva jako celku.

V příznivých létech můžeme v dubnu zahájit chov matek. Velmi často však tyto chovy trpí nepříznivým počasím a většími ztrátami matek. Chov matek je nemyslitelný bez o chovu trubců. Jako trubčí včelstva vybíráme ta nejlepší. To je důležitá zásada, kterou včelaři i profesionální chovatelé matek velmi často přehlížejí. Naši předkové byli v tomto ohledu daleko pružnější. Trubčí včelstva musí projít zvýšeným infekčním tlakem, chceme-li vůbec mluvit o nějaké snaze o přírodní selekci. Teprve potom bychom se měli zaměřit na další užitkové vlastnosti včelstev. Schopnost přežít by pro nás měla být ta nejdůležitější vlastnost. Je to schopnost pro včelstva v přírodě nejdůležitější. Jinak se budeme pohybovat neustále dokola, což je stav současných včelařských chovů u nás, které se bez chemie již ani neumí obejít. To samozřejmě jejich provoz také patřičně zdražuje. Dbáme, aby trubčina byla na okraji plodového tělesa, kde je vyšší infekční tlak. To ale samozřejmě nestačí, chceme-li být daleko úspěšnější v selekci a šlechtění včelstev, je to první krůček.. Plemenná a trubčí včelstva máme vybrána a připravena již od léta minulého roku.

Jinak pozdě BYCHA HONITI.

Měsíc duben je také měsícem, kdy naši předkové odebírali včelám přebytky medu z předchozího roku a současně dávali včelstvům prostor ke stavbě tím, že část plástů se zásobami (a někdy i plodem) včelstvům vyřezali. Pravidlem bylo, že se maximálně vyřezalo 1/3-1/2 díla . Tato metoda je jistě napodobitelná i dnes alespoň u části včelstev. V podstatě napodobuje to, co se zpravidla děje v dutinách včelstev v přírodě přes zimu a na jaře. Odstraněním především starého díla (jeho části) dochází k ředění patogenů a jistému ozdravnému procesu. V přírodě toto vyřezávání nahrazují zpravidla různí predátoři, kteří využívají plásty, jež včely přes zimu neobsedají. Nedostatečné využívání stavebního pudu včelstev je jedním z největší hříchů lidí a ve svých důsledcích se projeví i produkci medu.

Ředění patogenů je jeden ze základních mechanizmů včelstev v přírodě, kterým obnovují vnitřní ustálenu rovnováhu a zajišťují si tak své přežití. Vhodné uplatnění tohoto principu (mechanizmu) v naší provozní metodě nám může ušetřit mnoho zbytečných zásahů, používání chemie, ale i přispěje ke stabilnějším výnosům.

Měsíc duben je prvním měsícem v roce, kterým začíná včelařská sezóna (duben, květen, červen, zima). Včelstva v tuto dobu produkují především krátkověké skupiny včel, které mají za úkol překlenout sezónu a zaopatřit včelstvo glycidovými zásobami na zimu. Ano včelstva se připravují na další zimu ihned od svého vyzimování. Současné klasické metodiky toto opomíjení. Jedním z důsledků je oslabování imunity včelstev a z toho vyplývající zhoršený zdravotní stav, ale i vyšší provozní náklady.
------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------
Jestli-že je v březnu naprosto zbytečné jakékoliv rozšiřování včelstva, tak pro duben již toto tolik trochu jinak.

V dubnu se ve včelstvu začíná projevovat stavební pud. Pro stavbu je nutná podmínka pravidelný přísun nektaru a pylu. Aby bylo včelstvo schopno stavět, potřebuje k tomu dostatek včel stavitelek. Ty se v potřebném množství začínají objevovat přílivem mladušek z letošního plodu. Důležité je však i vnitřní prostředí, tedy teplo.

Rozkvětem angreštů, rybízů, meruněk, třešní, javorů a jabloní do včelstev začíná proudit pravidelně nektar a pyl. První podmínka pro stavbu je tedy splněna. Zvýšená schopnost ke stavbě je dána postupným přílivem mladušek, stavitelek. Zde asi problém není. Trošku však může nastat s prostředním, v tomto případě teplem. To je pro stavbu také nezbytné a zde se včelaři dopouštějí chyb.

Jaká je situace u včelstva v přírodě?

To si přes zimu uhájí zpravidla tolik stavby (díla), kolik přes zimu obsedá a dokáže si uhájit. Okrajové plásty zpravidla poničí nebo zcela odstraní různí škůdci. Včelstvo tak znovu získává v nezměněném prostotu možnost nové stavby. Ano pokud mluvíme stavebním pudu, mluvíme o nové stavbě. Včelstvo je schopno stavět někdy i dříve, ale používá k tomu vosk z již starého díla. To však není sněhobílé, ale jemně nahnědlé. V dubnu však již nové stavitelky využívají vlastní voskové žlázy a vosk je krásně sněhobílý.

Naši předkové v minulosti, kdy ještě nebyly úly s rozběrným dílem ,napodobovali tuto situaci včelstva v přírodě tak, že používali systém PRAVÁ, LEVÁ (viz výše).. To znamená,že v tuto dobu vyřezali v dutině polovinu díla v levé části dutiny. Druhý rok zase v pravé části. Je to již zmíněno výše. Získávali tak med a také pravidelně obměňovali včelí dílo a včelstvo tak ozdravovali. To lze samozřejmě napodobit i v nástavkových úlech. Ano, stavba je také jistým ozdravným prostředkem. Protože od roku 2005 používám ve všech včelstev jen přirozené dílo, tedy dílo bez mezistěn, mohl jsem změřit teplotu uvnitř při stavbě. Naměřené teploty se pohybovaly od 37°C (nejčastěji), až po 40°C . Co tyto teploty znamenají pro potlačení (nikoliv odstranění) například kleštíka nebo nosematózy, je jistě všem dostatečné známé.

V dubnu by v každém včelstvu měl být prostor u stěn vždy prostor alespoň pro stavbu 1 plástu. To je pro včelstvo nejpřirozenější.

Ke stavbě směrem nahoru nebo dolu včelstvo přistupuje v momentě , kdy začne překotně sílit. Rozvoj směrem dolu je pak spojen s využitím první snůšky, kdy zásoby stlačují plod dolů k česnu.

To nastává až po vyběhnutí druhé generace mladušek, tedy v poslední dekádě měsíce. Zde včelaři dělají nejčastější chyby. Začátečníci se předhánějí v tom, kdo první rozšíří a a myslí si, že tím prokazují nějako včelařskou zdatnost. Opak je pravdou. Nesmyslně ochlazují prostot včelstvu a brzdí jeho rozvoj .Ideální pro množení kleštíka je totiž teplota 33,4°C. To vše se projeví v zásadním narušení ustálené rovnováhy včelstva . Tady je položen první základ k budoucím možným kolapsům včelstev. Podobné je to se záměnami nástavků s plodem, kdy kleštíka z okrjových částí plodového hnízda přesouváme do jeho středu a tím podpoříme jeho expanzi.

Plodové těleso je pro mne nedotknutelnou svatyní a záměny nástavku jsem nahradil posunem.

Jak už jsem zmínil u předešlého měsíce, rozšiřují především směrem dolů, případně ponechávám včelstvu podobný prostor směrem nahoru jako přetlakovou nádobu. Na to musí včelstvo ale mít, není kam spěchat. Samozřejmě s využitím folie, jak je již mnohokráte zmíněno.

Někdy bývám ještě dotazován, jak vybavuji ten stavební nástavek. To mne stále více a více překvapuje, protože to prezentují nepřetržité od roku 1977, kdy jsem se stal učitelem včelařství. Stavební nástavek bez soušového jádra (2-3 plásty = 1-2 uličky) je prostě nesmysl a je spíše překážkou, než nabídkou včelstvu pro rozvoj a stavbu. Zde si to musí každý vyzkoušet sám podle svých podmínek a síly a kondici včelstev. Jistě bych mohl uvést spousty variant, kdy se co hodí více, ale to jsem ukazoval na svých přednáškách. Zde na to není prostor a jednoduché postupy uvedu v závěru článku.

Když včelstvo začne například obsazovat spodní stavební nástavek, folii odstraním tak, že pouze nadzvednu horní nástavky s plodem a medem a pomocník folii opatrně odstraní (pozor na matku). Je to operace na 30 sekund a při použití vody včelstvo vyruší jen minimálně. Je nutné si uvědomit, že rozebráním včelstva v době snůšky ztrácíme minimálně tento snůškový den.Kdybych měl uvést můj maximálně změřený přínos , tak je to více než 14,5 kg/ 1 den. Kdo si takovou ztrátu může dovolit? Osobně takovéto operace provádím za deště, kdy takové ztráty nehrozí.

Včelař si musí uvědomit co vlastně chce. Chci harmonické včelstvo a med nebo jen „maso“ které již snůšku nevyužije. Jsou samozřejmě výjimky, které pramení z dalších motivů včelaření třeba při množení včelstev, chovu matek a podobně. Koncem dubna je také již možné provést jedno z biotechnických opatření k ozdravění včelstev. Tím může být právě rozšíření dolů spojené s vybudováním nového plodiště. Podrobněji se o tom rozepíši v květnu. Vnímavému včelaři , který již chápe zákonitosti života včelstva, to však dojde již nyní.

Jak jsem výš uvedl měsíc duben je také u mne začátkem chovu matek. Zase je to téma na celý článek, na který zde není místo. V příznivých létech se stává, že první matečníky jsou založeny již 1.4. V každém případě tak je kolem začátku květu řepky i když je třeba velmi chladno.

Chov matek je ale nemyslitelný bez chovu trubců. O tom se chovatelé vůbec nezmiňují. Je to taková samozřejmost, že to považují zřejmě za zbytečné. Proto se o tom podrobněji nebudu zmiňovat (je to v jiném článku), ani já. Avšak chov trubců je vrcholem chovu ( viz kalendárium).

Snad jen toto. Včelstva v přírodě a podobně vedená na na přirozené stavbě mají trubčinu vždy na okrajích plodového hnízda. Je to proto, že v těchto místech j je vyšší infekční tlak. Je to instinktivní záležitost. Svou roli však zde hraje poloha česna. Trubčina také přitahuje kleštíka. Ne však všechny buňky jsou jím napadány, ne všechny jsou pro něj atraktivní. Z těchto buněk vylíhlí trubci jsou pro další selekci na odolnost velmi důležití. I proto cca 30 let nepoužívám tzv. varropasti (vyřezávání zavíčkované trubčiny) . Toto „selekční“ opatření má své úskalí a klasičtí včelaři ho nedokáží vůbec využít a naopak svým včelstvům ubližují. Důvod je ten, že včelstva u „klasicků“ vlastně hladoví celý rok (nechovají trubcem do podletí) a proto kleštíku nezbývá nic jiného, než se množit jen na dělničině. Ejhle, opět ukázka toho, jak včelaři kleštíku svou nevědomostí nadbíhají, aby s ním pak nadbytečně bojovali chemií. Některé důsledky známe. Zmínil jsem to jen proto, že i včelstva v přírodě nebo podobně vedená „uvažují“ dlouho dopředu . Klasičtí včelaři však v dlouhodobém horizontu neuvažují, řeší věci nutné, nikoliv však pro včelstvo důležité z dlouhodobého pohledu. To není kritika, to je fakt.

Toliko obecně. Nyní uvedu krátce některé postupy, které využívám já.

Teplo a přiměřený prostor, to zásada pro měsíc duben.

Rozšiřování.

Již od začátku svého včelaření jsem po vyzimování, tedy na konci první dekády března (květ jívy) rozdělil včelstva na 3 skupiny. Usnadňuje to práci .

Skupina 1 (S1)l vyzimovala v síle na černo obsednutých 3 a více NN/Langstroth.

Skupina 2 (S2), středně silná včelstva, která na černo obsedala na černo cca 2NN

Skupina 3 S3) . Zde se jednalo o loňské oddělky se záložními matkami, které nebyly použity k revitalizaci včelstev v říjnu předchozího roku nebo v nich byly prováděny různé pokusy a zátěžové testy materiálu. Samozřejmě sem patří i včelstva, která z nějakého důvodu přes zimu zeslábla, samozřejmě převážně vinou včelaře a nechceme je likvidovat (to by bylo nejpřirozenější).

Pochopitelně lze tyto skupiny doplnit o mezi skupiny (A0= obsedající na černo po vyzimování 4 a více NN. 1-2 = obsedaly 2,5 NN, 2-3 obsedaly 1,5 NN nebo celý 1 NN zcela načerno, tedy i krajní plásty).

3 skupiny uvádím pro přehled a více méně to odpovídá gausově křivce a pro běžného včelaře je to zcela dostačující.

Podstatné je, aby se rozvoj včelstva začal v horním nástavku a plod byl obklopen zásobami, Začátkem dubna by měl strůpek úlu doslova hicovat. Je-li tomu tak, je vše OK.

Je třeba si uvědomit to, že ne vždy nejsilnější včelstva donesou největší užitek. Mezi důležité faktory patří také poměry mezi množstvím plodu ( hlavně otevřeného), počtem krmiček, létavek, celkového počtu včel v době snůšky,prostoru , kondice a tím i optimální schopnosti k využití snůšky.

Skupina S1.

Výchozí stav: Má na dně stavební nástavek, na něm folii pokrývající 1/3-1/2 půdorysu. Pak jsou zbývající 2-3 nástavky kde jsou zásoby a plod.
Zákrok: V první dekádě dubna na tuto sestavu dám opět folii a nad ní stavení nástavek, tím získá včelstvo jakousi přetlakovou nádobu. Velmi silným včelstvům (obsedají nyní 5 NN odeberu spodní folii. A včelstvo je na 5-6 NN 2/3 L.
Tím je zajištěno vše, co včelstvo potřebuje a má po celý duben klid a prostor na rozvoj a využití rané snůšky z ovocných stromů.

Skupina S2:

Výchozí stav: Dno, stavební nástavek z předchozího roku, folie, 2 NN s plodem a zásobami. Zde nedělám zpravidla nic.

Zákrok: Pokud včelstvo nemá stavební nástavek z dřívějška, podstavím jej na dno, pak následuje folie a nástavky ve stejném pořadí. Čtvrtý nástavek (stavební nebo jen se soušemi), můžeme dát jaké čtvrtý přes folii na začátku květu řepky.

Včelstvo má opět vše, co potřebuje, tedy teplo a dostatečný prostor. To, že v horních nástavcích můžeme v obou nástavcích krajní souše ( v každém NN tedy 2 krajní souše) odebrat a nahradit stavebními rámky asi zmiňovat nemusím. Pokud by zde byly zásobní plásty, dáme je při přidání stavebního nástavku jako“ soušové jádro.“ Takové včelstvo je zpravidla v3-4NN. Prostoru pro rozvoj, stavbu i ukládání zásob má dost. Při počátku květu řepky odstraníme folii na spodní nástavku.

Skupina S3:

Výchozí stav: Včelstvo je v 1 NN ,který již začátkem dubna obsedá na černo. Není-li tomu tak, nemá právo na další pokračování. Asi není třeba zdůrazňovat, že spojujeme pouze zdravé se zdravým.

Zákrok: pokud jsme tak neučinili již na podzim, přeskupíme včelstvo do 2 NN zásobní plásty a plod nad sebe rovnoměrně do obou nástavků. Např. 5+5. Nebo 6+6. Na stranu každého nástavku vedle posledního zásobního plástu dáme přepážku ze sololitu (není zcela včelo těsná) a za ní buď stavební rámky nebo jen souše. Můžeme postupovat i tak, že do spodního nástavku dáme jen souše a do horního za přepážku stavební rámky, které postupně dáváme před přepážku podle toho jak včelstvo sílí a staví. Do konce dubna by mělo obsedat plně 2 NN. Pak mu přidáme další NN se soušemi nebo jen 1 stavební NN. Můžeme opět využít folii.

Toto včelstvo bude zvládat cca do první dekády května 3NN, což je vzhledem k jeho síle postačující.

Ti. Co používají vysoká dna nemusí s podstavením staveního nástavku nijak spěchat. V případě potřeby jej totiž včelstva využijí ke stavbě divočiny, což rozhodně není nijak na škodu.

V těchto jednoduchých schématech jsou uvedeny základní variant a není zde například uveden postup při případném velmi časném chovu matek (začíná zpravidla 1.4.).

Znovu připomínám, že kraňka má absolutně nejrychlejší jarní rozvoj ze všech plemen, která se u nás chovají. Proto je velmi důležité dát jí včas prostor ale vždy tak, aby se nezměnily tepelné podmínky v dutině a nenarušila se ustálená rovnováha ve včelstvu, která je pro jeho zdravý rozvoj zásadní. Pokud kraňka obsedá ¾ prostoru, může pociťovat stísněnost, což může vést k rojové náladě. Jak jsem ale již předeslal, to mne neděsí. Dá se toho velmi elegantně využít ke zvýšení produkce medu až o 100% a také k omlazení a ozdravení včelstev. Na drobná ozdravná opatření nikdy nezapomínejme a využívejme je pokud je to jen možné při každém otevření včelstva. Včelstva žijící v přírodě to dělají také tak. Blíže najde zvědavý čtenář v mém článku o vývoji mojí provozní metody nebo na mém semináři.

Snažme se uvažovat dlouhodobě jako to dělají včely. Ušetříme si tím spousty práce, nákladů a včely se nám za to odmění. To je moje zkušenost třiašedesátiletého včelaření. Je to vcelku jednoduché. Je prostě jen třeba sladit tyto faktory: Včela , včelař, úl (prostor). provozní metoda a prostřední. Pak to jde jaksi samo.