Maďarský šestiboký úl

[Leoš Dvorský]

Využiji pouze Alešova příspěvku, abych ukázal pár souvislostí. Není to tedy odpověď na jeho příspěvek.

Přírodní selekce. No to je hezké. Ale co to vlastně je?
V přírodě je včelstvo trvale vystaveno tlaku nepřátel všech druhů, hmyzu, savců, ptáků, plazů, měkkýšů, plžů, mlžů……., dále různých patogenů, tedy virů, hub, plísní a bakterií a také povětrnostních podmínek, klimatu i mikroklimatu, pastevních podmínek a v neposlední řadě i nadměrné chemie, kterou do přírody „moudře“ dodává nejhorší predátor a tím je člověk.
To vše působí v různých mixech.
Nevím jestli si vůbec někdo dokáže představit, co to znamená v praxi pro chovatele, který chce touto cestou jít. Je to denní testování včelstev. Kdo si může dovolit třeba vyřadit každoročně z provozu 70% odchovaných (a otestovaných) matek??? Vsadím se s kýmkoliv, že v ČR mi na to budou stačit prsty jedné ruky.
Rozhodně to nebude žádný profi chovatel matek nebo profík vůbec, protože by umřel hlady. No a o akademicích nemá smysl vůbec mluvit, ti ani netuší, že netuší a bez dotace neudělají ani háček nad Ň. Jsou to takové leklé ryby v rozbouřené řece.
Současná věda je někdy definována jako chytání černé kočky v černé místnosti. Naši akademici to ale povýšili na zcela jinou úroveň. Oni tvrdí, že tu černou kočku v černé místnosti jich chytili a přitom netuší, že ta kočka v místnosti vůbec není. Skutečně smutná ukázka intelektu člověka.
Má-li někdo pocit, že stačí, když včelstva nechá jen tak a pak chovat z toho, co přežije ,je tak trochu na omylu. Jistě nějaká cesta to je, ale je to cesta prvoka, tedy ve většině případů od nikud nikam. Proč? No protože těch důvodů proč včelstvo přežije může být spousty. Pokud se ale včelstvo záměrně infikuje určitým patogenem (y) a včelstvo to zvládne, už to něco znamená a důvod je zpravidla jen ten jeden (jistá schopnost) a dá se na tom stavět. Ano jde o tzv. využívání principu očkování. Sám jej využívám téměř 20 let. Žádný organzmus si nemůže vytvořit obranné mechanizmy na patogen, není-li s ním ve styku. Nemohou se ani aktivovat spící geny, které za ty miliony let evoluce mají včelstva ve své DNA zakotveny.
Včelaři dušičkáři si myslí, že ponechat včelstva osudu, je cesta . Někteří si dokonce myslí, že úl nebo rámek, jsou to nejdůležitější. Není to tak. Je to cesta provoka od nikud nikam. Přesto to je alespoň něco a mám ty dušičkáře 100 krát raději než ty různé fabulátory, kteří čerpají dotace a vlastně ani netuší, co dělají.
Zase proč. Protože nedokáží rozpoznat a definovat problém oč vlastně jde. Tvrdím neustále . Tak 2-3 lidé z 1000 si uvědomuje, že umět rozpoznávat je to nejdůležitější a že to oni neumí a proto se to učí. A také proto jsou několik dimenzí dále. Ti ostatní si myslí, že to umí a proto jsou tam kde jsou, na věčném začátku. Aby svou neschopnost rehabilitovali, klamou ve velkém ostatní, včetně hloupých úředníků na ministerstvech ve jménu dotací, případně úplatků. Zde nemohu nevzpomenout Sokrata a jeho“ „Vím, že nic nevím“. A JAK DOPADL?
Když bychom vzali jen tu tzv. varroázu, tak se hledají a zdůrazňují vlastnosti včel, které ji sice trochu omezují, ale v zásadě jsou to okrajové, byť speciální mechanizmy.
Patří mezi ně třeba VSH, grooming, ale mohl bych pokračovat.
Tyto vlastnosti, pokud se je podaří zesílit tak, že jsou významné mají na zdravotní stav včelstev dopad tak max. z 20%. Navíc zde působí zákon rovnováhy a každá výhoda je kompenzována nevýhodou (třeba nižší počet V.d. v důsledku vysokého VSH je kompenzován vyšší náchylností na viry,alespoň v počátku ).
Využití těchto vlastností je pro včely okrajové, doplňkové, protože má omezenou účinnost.
To ostatní se pomíjí, a přitom to na nás včely přímo řvou. Jen je vyslyšet. Jenže je tu zase ten zatracenej lidskej faktor s tím uměním rozpoznat a navíc touhou mít ze všeho profit (dotaci, vyšší cenu matek a pod). To je ten problém.
Jenže tam to začíná. Vymyslet pak testy (ať už přímé nebo nepřímé) je celkem jednoduché.

No a určitý chovatelský postup už je to nejjednodušší. Jenže u nás se to bere obráceně a už jen to ukazuje jak bídně na tom naše tzv. odborná včelařská veřejnost je. Proto je 99,9999% včelařů tam, kde je a jsou zcela závislí na používání chemie a je zcela jedno o jakou se jedná. Proto to eustálé fňukání a hledání příčin všude kolem (SVS, VÚD....), jen ne v sobě a na svých včelnicích.
Nelze vymétat čerta Ďáblem.
V celé Evropě je navíc díky chovatelům a různým aktivistům takový genetický mumraj, že oddělit zrno od plev je skoro nemožné. Navíc chovatelské postupy jsou tak nesmyslné, že poznání skutečné reality brání.
Kdo se dnes zabývá různými plodovými křivkami, strategiemi přežití jednotivých genotypů? Používaná chemie a také zcela reálné a ze strany "včelařů" záměrné hladovění včelstev po většinu roku jakákoliv porovnávání a hodnocení včelstev prakticky znemožňují. A tak si lžeme do kapsy . Tak tam jsme to dopracovali. Ministrovi zemědělství a jeho úředníkům to ale zjevně vyhovuje.
Tento pohled, kdy se na včely díváme jako na jednotný materiál je snad ještě horší hřích, než nepochopení a nedodržování zákonitostí přírodní selekce.
Dnes ale vím, že včelařit bez chemie lze s každým chovaným genetickým materiálem chovaným u nás. Je třeba ale využívat těch 80% vlastností včel, které naši držitelé včel ani nevidí.

Chce to ale umět poznat, pochopit strategie přežití a tedy toho, co je pro daný materiál v dané oblasti při dané metodice vedení včelstev normální. Odpovědností včelaře ale je, aby materiál, který do dané lokality nepatří nebo mu nesedí daná metodika ošetřování, ze svého chovu vyřadil nebo jej předal tam, kde je pro něj přirozenější prostředí.

To ale předpokládá brát včelaření jako poslání a ne jen jako výdělečnou činnost. Důsledkem by pak byla zcela jiná metodika vedení včelstev. To je ale pro drtivou včelařů a jejich funkcionářů naprosto nepředstavitelné.

Dívat se na včely jako na výrobní prostředek je zločin.

Včely jsou přírodní bohatství a proto bychom je měly jako takové respektovat.

To jsou všechno věci, které jsem se lehce snažil účastníkům semináře ukázat a také ukázat něco z těch 80% mechanizmů, které včely používají v divoké přírodě a které jim včelaři mohou umožnit provádět. BYLY TO VŠE MOJE ZKUŠENOSTI, KTERÉ FUNGUJÍ A NE ŽÁDNÉ VYČTENINKY.
Z trochu jiného pohledu to budeme rozebírat v druhé části semináře, který bude pokračovat tuto sobotu 25.1.2020. Pro ty, kteří absolvují obě části máme připraveno malé překvapení. ld