Malé buňky

[Debora]

máš v tom zcela jasno.

Morfogenetika je doslova geometrická genesis. Jistě ji znáte pod pojmem "zlatý řez", který vytváří něco, jako kostru vesmíru.

V dnešní době není nikdo schopný přesně definovat evoluci včelstva, kdy a proč se od rostlin emancipovala a začala stavět z rostlinných surovin vlastní města. Tím, že včela odebírá rostlině vosk a sloučeniny cukrů, integruje včelstvo morfogenetické pole celé krajiny do svého voštinového orgánu. Tím se stává voština nejen příbytkem včelstva, ale i jakousi velmi komplexní knihovnou evoluce a vědomí včelstva, v kterém působí velmi jemné a neuvěřitelně komplexní morfogenetické síly, které zároveň aktivují a uspořádají genetiku včelstva. Zde se prolíná nejen paměť včelstva, ale i struktura a paměť celé krajiny v které včelstvo žije, její snůška, počasí, roční cyklus, ale i včelstvu prospěšný a zhoubný organismus. Z toho důvodu je někdy lepší sáhnout po včelstvu, které již morfogenetické pole své krajiny do své voštiny "okopírovalo". To prostě musí přejít do genů, než budeme schopni chovat zdravá a vitální včelstva. A právě zde začíná celá kapitola o genetice včelstva, nebot' morfogenetika genetiku včelstva asi dost silně ovlivňuje. Proto používám ten výraz, voština je orgán včelstva, orgán, který propojuje metafyzický svět, ono geometrické stvoření skládající se z geometrických vzorů informací a náš fyzický svět. Zde působí gravitační síly těchto vzorců, které rozhodují o tom, jest-li genetika našeho včelstva (bez zásahu) přežije, nebo ne.

Genetiku včelstva můžeme ovlivnit, to děláme už dlouhou dobu, ale pokud opravdu chceme dát včelstvu šanci, musíme zacházet s voštinou jako s jakýmsi velmi citlivým samoregulujícím orgánem. Tím nechci vsugerovávat iluze, že každé včelstvo na nenarušené volné stavbě přežije, nebo že nesmíme na voštinu sáhnout. Zde je nutné chápat voštinu jako geometrický vzorec, který musí zapadat do obrazce geometrického stvoření. Co se nedá do tohoto vzorce integrovat, je v přírodě určeno k zániku. Jinými slovy, některá včelstva ztratila schopnost výše popsané struktury a vzorce "interpretovat" a měla by mít právo zemřít. Pokud jim toto právo nevyhradíme, budeme odchovávat míšence a nadále tápat v temnotě. To ale neznamená, že musíme 90% včelstev utratit, příroda to už uspořádala tak, že geny některých včelstev probudí a tato včelstva jakoby zničeho nic začnou morfogenetické vzory do voštiny kopírovat. Lokální včelstva na volné stavbě, nejlépe bez zebrování a jiných podněcujících procedur mají tudíž dobrou šanci přežít, pokud jim to umožníme.