Začínáme včelařit s ŠPV

[Debora]

nikomu nechci brát iluze, ale včelaření vyžaduje hodně lásky, práce, času a žalu. Největší záhubou ve včelařství je z mého pohledu snaha včelařských institucí, ale i jednotlivých včelařů, udržet všechno pod kontrolu. To musí zcela logicky vést k vytváření paušálních metodik a paušálnímu vyhodnocování stavu včelstva (odběr zimní měli, přirozený spad varroa, atd). Včelaři pak vidí jen jakési úlomky, otisky včelstva, ale už nevidí, nebo nechtějí vidět jeho celý obraz, konkrétní stav včelstva. Každé včelstvo je morfogeneticky zcela jiné universum a každé včelstvo potřebuje zcela individuální diagnostiku a péči. Dokud nebude mít včelař možnost se distancovat od paušálních metodik a diagnostik, bude včelařství stále častěji slavit Valpružiny. Z mého hlediska je tudíž lepší znát možnosti, jak na MVP zavčas reagovat, než ustrnout v omráčení a nakonec pálit celé dědiny.