Stavím klát ležan

[Debora]

Xylocopa violacea, to je opravdu neuvěřitelně pilná včelka, která musí pro svůj život vykonat neuvěřitelnou práci. Tato včela si hledá dřevo, které už není částí živého stromu, dalo by se říct, dřevo, které je zdánlivě z okruhu života vyřazeno. Drvodělka nejdříve vyvrtá do dřeva šikmou chodbičku, a když ji má hotovou, začne dlabat zcela jiným směrem jakési kruhové komůrky podobné buňkám. Když je má hotové, odlétne a začne snášet do těchto buněk různý materiál, kterým obloží stěny těchto komůrek, podobně jako když doma tapetujeme dětský pokojíček, aby se dětem v pokojíčku líbilo a dařilo. Když je komůrka hotová, uloží do ní vajíčko, trochu mateří kašičky a uzavře ji víčkem, ve kterém nechá malý otvůrek, a začne nad touto komůrkou vrtat novou komůrku. Tak opakuje tuto práci, až má hotovou celou řadu nad sebou uložených komůrek. Nyní se můžeme ptát, jak se dostanou včelky z horních komůrek ven? Nechte si říct, že rozum přírody to uspořádal tak, že jako první se vždy vylíhne včelička v první komůrce a odletí, pak ji následuje včelka z druhé komůrky tak, že propadne otvůrkem ve víčku do první komůrky, a tak se to opakuje tak dlouho, než vylétnou všechny mladušky. I zde můžeme vidět onu živost, ten ohromující živý rozum, který udržuje a řídí všechny procese v přírodě, a který skrze orgány duše "proniká" do každého živého organismu. To není instinkt, jak se to často vypráví ve školních pohádkách, to je zkutečná duševní inteligence, kterou nám tu duch včelstva odhaluje. Rudolf Steiner říká, že tato inteligence je vázána na kyselinu mravenčí. Ale o tom zase někdy jindy, nebo až se setkáme.