Přirozený život včelstev versus člověk J.Nymsa

[Miroslav Matucha]

Při korespondenci s panem Nymsou ohledně návštěvy zaznělo několik zajímavých názorů. Napsal jsem mu něco o sobě a o "Šanci" zaslal odkaz na forum, teze a kodex. Rozhodl jsem se některé části jeho dopisů zde okopírovat.

Vážený příteli,
i já jsem ve své době (před cca. 40 lety)přečetl hory odborných knih, článků, tisíce názorů a doporučeních. a přiznám se, měl jsem z toho v hlavě pěkný guláš. Naštěstí jsem měl navíc otce, který uměl poradit i názory vytříbit. Nakonec, když jsem zjistil, jak si ti odborníci vymýšlejí nepravdy, tak jsem všechna ta moudra zavřel do skříně a dál se již ptal jen svých včelstev.
Přečetl jsem některé články a polemiky ze stránek "Šance pro včely". Připomnělo mi to má klukovská léta, kdy k nám jezdily desítky včelařů a vedly nekonečné diskuse, vyprávění svých příhod a výměny názorů. Jak pozoruji, nic se za těch 50 let moc nezměnilo. No, jsem holt sentimentální dědek.
Medná kráva : Před lety jsem četl o neckách. To jsou jen takové včelařské kuriozity. Jako třeba med, který Vám včely nanesou rovnou do sklenice a pod. Pozor, má teplou stavbu a malou plástovou plochu. To mi moje včeličky odmítly.
Trochu Vám poradím :O vhodném úle nehledejte odpověď u lidí, ale jen u včelstev. Ta v tom úle žijí a jsou schopna si jej sama vybrat. Vyrobte pár úlů, rozestavte a uvidíte. Když se Vám v průběhu 10 let vrojí samovolně do těchto úlů alespoň 4-5 rojů, tak včelstvům vyhovují. Já jsem pro srovnání nechal jeden klasický úl (vnitřní rozměr 43x43cm) stát na zahradě. Za 27let mi do něj nevletěl ani jeden roj.
Moje myšlenky jsou teď ale trochu někde jinde. Je možno mít samostatně žijící včelstva. Já to vím, protože jsem si to vlastní praxí ověřil. A Vy to též budete vědět, až si to vlastní praxí ověříte. Zůstává před námi jeden úkol. Vytvořit podmínky pro dospělého jedince. Tedy vytvořit podmínky pro samostatná, trvale vícematečná obří včelstva. Možná se toho nedožiji, ale Vy rozhodně ano. Včelaři byli vždy velice zvídaví lidé.

S přátelským pozdravem : Josef Nymsa

úryvek z mého dalšího dopisu:
.........přispěvatelé do "Šance pro včely" jsou hledači cesty, kteří cítí, že ty cesty konvenčního včelaření jsou slepé a tak někteří hledají cestu v historii, někteří ve volné stavbě, někteří v boji s kleštíkem,... Vy svojí knihou učiníte pravděpodobně velký posun v jejich myšlení. Otázka je, jestli to samé budou mít konvenční včelaři. Jak píšete, úspěšnost přežití včelstev tří let je 10 - 20% a nevím, zda včelař bude chtít obětovat těch 80 %.

Vážený příteli,
my si vůbec nerozumíme. Jste strašně netrpělivý! Naši předkové po staletí včelstva znásilňovala a degenerovala. Nelze vše vrátit během několika let.
Tohle je proces generační. Nikdo na nikom nechce, a já již vůbec ne, aby obětoval jediné své včelstvo. Včelař prostě jen vyrobí 2,3,-5 úlů a postaví je někam do chladného lesa. Do těchto úlů vlétnou zatoulané roje nebo když nebude chtít čekat, tak některé osadí nějakým svým rojem. Zakrmí a pak jen čeká. Včelstva nevyžadují žádné ošetřování. Když některé 3.-4. rokem uhyne, nic se neděje dalším rokem ho jiný zatoulaný roj nahradí. Takže o žádné masivní stěhování včelstev vůbec nejde, ani jít nemůže. To bychom na to pěkně všichni doplatili. Ještě desítky let se bude muset včelařit klasickým způsobem, jen s tím rozdílem, že starý včelař předá svému nástupci vedle svých 20,50, 150 včelstev i 5, 10, 20 zcela samostatných včelstev, kam bude chodit jen vybírat med.

S přátelským pozdravem : Josef Nymsa