Postupy, které mohou vést ke včelstvům odolnějším proti roztoči

[Radek Krušina]

Zkusím to, co zaznělo, trochu shrnout jak to chápu, a doplnit.
Tedy pokud chceme postupně zvyšovat odolnost včelstev proti roztoči:
-Měli bychom co nejméně stresovat včely.
-Ošetřovat proti roztoči bychom měli individuálně až v případě potřeby, ne plošně a preventivně
-Ve včelstvu potřebujeme mít určité množství roztočů

Při splnění těchto podmínek se začnou projevovat rozdíly mezi včelstvy. Je zřejmě potřeba se připravit na to, že některá nejméně odolná včelstva i přes ošetření uhynou nebo vyzimují oslabená. Proto je zřejmě logický předpoklad, že kdo se bude chtít vydat touto cestou, bude potřebovat připravit do zimy větší množství nových včelstev na náhradu za uhynulá či spojená oslabená.

Do postupů bych tedy doplnit další odrážky:
- Přijmout částečné ztráty (v některých letech i úhyny, běžně oslabení varroázou a přidruženými viry či nosemou)
- náhrada uhynulých, spojování nejméně nadějných včelstev, náhrada novými včelstvy s dcerami od matek nejnadějnějších včelstev (otázka je vhodné procento výměn, osobně pro sebe podle situace zkouším tak 10 až 40% stavu)
- Chovný materiál používat od vlastních prověřených včelstev, nebo od prověřených včelstev na odolnost hlavně z jiných místních zdrojů (třeba po plošných úhynech), výjimečně od nadějných včelstev mimo místní populaci.
- Neomezený chov trubců u včelařů, kteří používají postupy, které mohou vést k větší odolnosti proti roztoči.
- Propagovat tyto postupy u co největšího počtu místních včelařů.
Čím větší procento včelařů se zapojí, tím větší šance na pokrok. Pokrok zcela zabije někde propagovaná plošná výměna matek po 2 roce života matky u většiny včestev v místní populaci včelstev za neprověřené matky kupované v komerčních chovech.