S oddělky proti varroáze

[Leoš Dvorský]

S oddělky proti varroáze.

Ing. Leoš Dvorský, 2.1.2023

To, že oddělky patří již neodmyslitelně k modernímu včelařskému provozu, ví jistě každý. Sám používám oddělky k tzv. revitalizaci včelstev, resp. výměně matek ve svém provozu. Oddělky jsou tvořeny počátkem června v celém nízkém nástavku (1 NN) a je do nich přidáván zavíčkovaný matečník. Po oplození matky jsou tyto používány k nápravě toho, co se mi v průběhu roku nepodařilo, část je převáděna do následujícího roku jako záložní včelstva.

Převážná část (v r. 2003) však slouží k již výše zmíněné výměně matek v měsíci září, eventuálně počátkem října. Spojování v tuto dobu se provádí tzv. „NA OSTRO“ bez nejmenších problémů, či náznaků bojů mezi včelami. Základní podmínka však je, že včelstva j musí být ve stadiu klidu, tedy alespoň 21 dní po nakrmení. Pokud odkryjeme strůpek takovéhoto včelstva (u nástavkových úlů) včely musí tzv. „KROUŽKOVAT“- to znamená, že jsou již v podstatě v chomáči a dle toho se i chovají. To není problém. Dle mých zkušeností si včely vyberou ze 70-80 % vždy matku mladou. Pokud se tak nestane, vím, že starší matka má pro včely větší atraktivitu a je také kvalitnější než ta nabízená v oddělku. Zajímavé je však zjištění, že takováto včelstva a zimující oddělky na mých stanovištích vykazují nižší spad roztočů. Tento poznatek jsem konzultoval s několika včelaři a také s jedním z našich nejvyspělejších chovatelů, pracovníkem PV Zubří ing. K. Čermákem. Ten mi k této problematice mj. napsal:

„Protože si vedu hodně všelijakých záznamů, mohl jsem spočítat průměr u letošních 9 oddělků a srovnat s normálními (staršími) 51 včelstvy: Takže průměr oddělků je 189 V.d. na 1 včelstvo, průměr včelstev ostatních je 258 V.d. na včelstvo. Tedy nějaký rozdíl je, ale zase ne podstatný. Ovšem je to jen jeden rok, jedno místo …..“

K tomu je třeba ještě poznamenat to, že ing. Čermák do oddělků přidává ihned oplozené matky. Přestávka v kladení, resp. doba, kdy se V.d. může začít rozmnožovat na plodu je zde cca 10 dní. U oddělků kam je vkládán matečník a jak to dělám já, je tato doba cca 20-30 dní, což je naprosto diametrální rozdíl.

I když na výše uvedené poznatky můžeme mít různé názory, zdá se, že právě přestávka v kladení dynamice rozvoje roztoče nepřispívá. Mohou zde však působit i jiné vlivy. Tuto zkušenost předávám s tím, že jsem si plně vědom toho, že není patentem na léčení proti varroáze, avšak může být kamínkem v hrázi, kterou se snažíme postavit tomuto zákeřnému nepříteli našich včelek.
15. 9. 2003

Článek tohoto znění jsem zveřejnil 15. 9. 2003. Od té doby uplynulo mnoho času a já jsem se posunul zcela jinam. Ano od roku 1992 včelařím s mednou komorou u všech včelstev, Od roku 1996 jsem na několika svých stanovištích ponechával vždy některá včelstva bez jakéhokoliv ošetření proti V.d., jako kontrolní. V roce 2003 jsem přestal proti varroáze ošetřovat 1/3 svých včelstev,resp. je ošetřoval jen bodově. Následný rok již ½ a od dalšího roku již téměř všechna včelstva díky bodovému přístupu. Od téhož roku (2005) včelařím bez mezistěn na volné stavbě. Všechna svá včelstva jsem tedy začal postupně ošetřovat proti tzv. „ varroáze“ jen bodově. To znamená, že jsem ošetřoval jen ta včelstva, která si to vyžadovala. Poměr ošetřených k neošetřeným byl v některém roce například 1:14. Jiný rok to bylo třeba 1:20, 1:30 a podobně. Následně byla tato ošetřená včelstva vyřazována z chovu. Samozřejmě se tak dělo vždy po důkladné analýze příčin. Tedy žádné bezhlavé brakování. Od r. 2006-2009 jsem takto k bodovému ošetřování jen 65% kyselinu mravenčí v odpařovači MiteGone od Billa Růžičky z Kanady. Vlastně ani zde jsem se nedržel příliš jeho metodiky, protože byla přehnaná. Včelstva, která vybrána k bodovému ošetření, byla ošetřena jen 1x v roce. Přesto výsledky nebyly vůbec horší než u včelařů, kteří se drželi metodiky VÚD a ČSV. Po celou tu dobu jsem se snažil jít, jak se říká, kleštíkovi po krku. Ovšem v momentě, kdy jsem proti němu začal ošetřovat včelstva jen bodově, se začalo zřetelně ukazovat, že V.d. není zdaleka hlavní příčinou úhynů, což se včelařské veřejnosti tají. Je tomu tak ve většině oblastí ČR a v každém případě v oblasti Mladoboleslavska, kde včelařím. Jde o celý řetězec nepříznivých faktorů, které úhyny ovlivňují. Je to tedy o multifaktoriální záležitost, když v každém roce může dominancí nabýt ten, či onen článek tohoto smrtelného řetězce.Tím ale netvrdím, že kleštík nepatří mezi významné spouštěče, či katalyzátory úhynů v ČR. Má praxe mne však donutila odmítnout pouhý paušální přístup.

CCD jsem začal vnímat, jak už jsem zmínil, jako multifaktoriální jev. Ovšem ne jen z literatury, která je často velmi zkreslená překladem, především z angličtiny do češtiny. Mé vlastní zkušenosti mne dovedly k rozlišování varroázy na typ A, B a C (CCD), přičemž u posledně jmenovaného typu jsem dnes schopen rozeznat 9 variant, které mají různé spouštěče, symptomy, průběh i konec, avšak také řešení. Stručně jsem to popsal ve svém článku o mé metodice ošetřování včelstev. Postupně jsem si vyvinul metodiku diagnostiku podle poškozených včel, která mnohem přesněji vyjadřuje poškození včelstva a umožňuje i různé projekce do budoucna. Všechny ostatní způsoby diagnostiky jsou pro mne dnes již zcela okrajové, protože jsou velmi nepřesné. Samozřejmě jsem je z kontrolních důvodů nevyloučil zcela.

Dále z mé praxe však jasně vyplynulo to, že pokud chci včelařit zcela bez chemie a co nejblíže přírodě, nesmím se řídit názory a metodikou většinové včelařské populace a organizací, které u nás ve svých názvech nesou často spekulativně slovíčko výzkum. Tato samostatná cesta mne postupně spojila s včelaři podobného ražení především ze zahraničí, se kterými jsem mohl své poznatky konzultovat a porovnávat. Časem jsem se přesvědčil, že prakticky se všemi včelstvy mohou včelaři včelařit zcela bez chemie velmi efektivně bez ohledu na to, jakého genetického původu jsou. Výsledek je ten, že za posledních cca 8-10 let mého včelaření mohu mít výnosy, které by mi možná záviděl kde jaký profesionál. Ve stejném období na 20 přeživších včelstev připadne cca 1 včelstvo, které uhyne během roku nebo přes zimu. Zpravidla však taková včelstva ruším sám ještě před zazimováním. Po důkladné analýze se pak snažím takto získané patogeny využívat k další selekci.

Podmínky pro včelaření se v posledních dvaceti létech razantně změnily. Do řetězce nepříznivých vlivů přibyly další články nebo některé z nich byly zesíleny. Včely se tomu horko těžko přizpůsobují. Přizpůsobit bychom se měli i my včelaři.

Výše uvedené jsem byl v minulosti ochoten podrobit veřejné kontrole a konfrontovat ho s klasickým způsobem ošetřování včelstev při nějakém srovnávacím testu. Prvně jsem se o to pokusil v r. 2008 na MZe ČR. Nikdo se však mých výzev nechopil , dokonce ani ti, kteří tvrdili, že mají podobný zájem. Dnes to již zcela chápu. Jde o dotační business a nikoliv o skutečnou potřebu využití chemie ve včelařství. I proto dnes včelaři nadměrně používají mnohem dražší, tedy chemický, způsob ošetřování včelstev proti tzv. varroáze a ničí tak genetickou rozmanitost naší včelí populace. Nejsem tím samozřejmě nadšen, ale radost z mého včelaření mi to dnes již nebere a navíc mám více času na důležitější problémy, než za jaký je považována ta tzv. varroáza.

Cui bono? Dle mého soudu je tedy varroáza uměle držený problém. Ve svém, již zmiňovaném článku o mé provozní metodě jsem členění CCD uvedl. Také v něm byly zveřejněny symptomy jednotlivých variant , ale i biotechnické postupy , které jej eliminují. Vše bylo uvedeno v jednoduchých tabulkách, které pochopí i začátečník. Výsledky z mé praxe tak může využít každý včelař, najde-li k tomu dostatek moudrosti, odvahy a síly. Co si ale člověk nedokáže představit, toho nemůže ani dosáhnout.

Jedním z těchto postupů je i revitalizace včelstev oddělky, jak jsem již uvedl v roce 2003. Jde o velmi jednoduchou a velice efektivní metodu, kterou může i v různých variantách používat široká včelařská veřejnost, každý včelařský provoz.

Pokud bych tuto metodu dnes chtěl nějak výrazněji inovovat o nové zkušenosti, tak by to bylo především odstranění prvního zavíčkovaného plodu (1 plást) mladé matky v oddělku, případně vyrojeném včelstvu, roji, umělém roji.
Samozřejmě je možné tuto revitalizaci využívat i v dalších variacích, například při přepřahání matek ještě na jaře a podobně. Variant je více a zkušenějšímu včelaři se vybaví jako by samy od sebe.

Po pravdě řečeno dnes se mi chce jen stěží věřit tomu, že jsou úhyny v ČR takové, jak se uvádějí v oficiálních dokumentech nebo jak je prezentují někteří včelaři na různých fórech. Spíš bych se klonil k tomu, že se takto včelařské organizace snaží státním institucím jen dokázat, že včelaření bez dotací a grantů na nikdy nekončící a bezvýsledný výzkum není možné.Nelze se pak divit tomu, že nejsou peníze na skutečný výzkum, který u nás probíhá téměř v utajení. Inu každý se živí, jak umí. Z podnikatelského hlediska tomu nelze nic vyčítat. Děje se tak proto, že to prostě jde. Dotační business u nás stále „jede“. Avšak z toho čistě včelařského pohledu lze tomuto přístupu vyčíst téměř všechno.

Ne nadarmo se říká, že pochopení a přijímání nových poznatků je závislé na úrovni vzdělání. To zřejmě není u nás ještě na takové výši, aby normální včelaření bez chemie, bylo většinovou včelařskou společností pochopeno.

Z výše uvedeného by si začátečník mohl nesprávně odvodit, že se již nevěnuji selekci a také tomu, co kdysi Otakar Brenner nazval lidovým výzkumem. Není tomu tak. Například při přírodní selekci uplatňuji taková kriteria, která si žádný profesionální chovatel nemůže vůbec dovolit. Dnes mám navíc pro svoji práci se včelami i více času. To mi umožňuje přístupy, ke kterým bych se jinak nemohl dostat. Takto se mi otevřely i další včelařské obzory a otázky, které přijímám se vší pokorou a snažím se na ně nacházet odpovědi. Toto je na tom všem nejzábavnější.

Nechtěl bych, aby můj dodatek k článku z roku 2003 byl chápán jako pouhou propagací jen této metody. Ta si totiž našla cestu i k jejím dřívějším odpůrcům. Způsobů, jak biotechnickými metodami předcházet nebo tlumit některé včelí nemoci, jako je například „varroáza“ ve všech variantách, je mnoho a příklady jsem uvedl již v zmíněném článku o vývoji mého včelaření. Tento článek není žádným abstraktem zahraničních prací, jak je u nás obvyklé, ale vychází výhradně z mé včelařské praxe. Můj přístup ke včelám a včelaření však není nijak uzavřený. Naopak, neustále se vyvíjí. Život je pohyb. Tak se jen snažím trochu hýbat, dokud to jde. To je celé.