Biologické možnosti ošetrovania včelstiev

[Martin Smutný]

Poslední dobou mám pocit, že jsme tak nějak na špatné stopě (a asi nejen u včel). Je VD opravdu takovým nepřítelem včel? Anebo je spíš nepřítelem naší představy o včelaření?
Moje žena dlouhá léta nenáviděla slimáky, ty rezavé španělské slizouny. Nedávno si položila otázku - co vlastně dělají? Sežerou pro ně podivné rostliny, které do přírody mnohdy nepatří a po kterých my toužíme a přemění je na humus, což je třeba lék na zplundrovanou půdu. Prolezou loukou a nezničí ji (jo kobylky, to je jiná káva...).
A co se tím změnilo? Pořád úspěšně likvidují naše snažení, ale už nám to tak nevadí. To snažení je totiž naše představa o přírodním hospodaření. Ne jejich.
Moc se mi líbí první bod z Brna, že VD roznášejí antivir proti DWV. Jo, to je asi ono. Ale bude to ještě trvat, abychom tomu porozuměli (tj. přestali se tomu bránit) a začalo to fungovat všude.
Bylo by skvělé, kdyby se našel univerzální lék a vyseli jsme všude dobromysl. Určitě pomáhá, ale myslím, že komplex neřeší. Je to jako u lidí - dočteme se tuny zaručených receptur a pomocníků (chemických, přírodních i mentálních) proti zákeřným nemocem a přitom stále jako lidstvo víc a víc chřadneme. Nerozumíme.
I energeticky a mentálně můžeme zasahovat do včelstev, vlézat do úlů a působit na ně. Možná jim to vadí méně, než se hrabat v plodišti. Ale kdo ví? Pořád je to naše vůle a představa a ne porozumění (soulad? harmonie?).

Porozumění, to bych chtěl mít. Někteří včelařští Mistři ho mají nebo jsou mu v patách a proto jim některé postupy perfektně fungují a jiným ne.