Rojení

[Leoš Dvorský]

Každé genotyp má svou strategii přežití, ať se nám to líbí nebo ne, ať to vidíme nebo ne. Z toho vyplývá i vše ostatní, třeba schopnost vyrovnat se s problémy (ke kterým včely často nutíme jednoduchými náhledy a návody), nemocemi.

Naše původní včela se téměř nerojila. Je to něco jiného než mají třeba kluci na Šumavě, kde se po tisíce let stýkala tmavá s kraňkou a křížením vzniklo něco, co tam je dodnes. Michal to nazývá kraňkou ale stejně tak by mohl nazývat tmavou, ale byl by pravdě vzdálen jako v předchozím případě. Je to pododnož obou ras. Tzv. naše včela se rojila 1x za 3-5 let, kraňka, vřesovka i více než 5x za rok. Křížením se rojivost zvyšuje (tedy zpravidla, je tu výjimky a to je buckfastští trubci, ale i jiné rasy, které pro jistotu nebudu jmenovat) Měla jinou strategii.
Ty strategie vyplývají z prostředí, kde se daný genotyp utvářel. U nás byly prostě podmínky takové, že ideální stav byl jednu za čas. Proto ta včela byla nerojivá, tedy téměř, správné by bylo říkat s nízkým sklonem k rojení než nerojivá.
Protože včelaři tehdy včelaři neuměli uměle matky rozchovávat, začali dovážet kraňku, které se rojila často a kříženci to ještě zvyšovali.
Tohle se dá dohledat už z doby před 200 lety např. u hraběte Haracha, měl jsem možnost s jedním z potomků studovat. Také u br. Adama, Ruttnera, Sklenara a dalších najdete zajímavé informace. Dokonce jsem četl starý článek z dob CK Rakouska, kde si včelař v 19-tém století stěžoval nebo vychvaloval své včely, které se nerojily 50 let!!! To by ale znamenalo, že se výměny matek děli jen tichými výměnami. Tehdy to nebylo nic divného. Jen ty červi, kdyby se mu prý do nich nedali. Oni tehdy ani nevěděli, jak se včely množí a proto je vždy spolu s medem vyřezával /ty červi/.Zajímavé opatření, že?
Rojením se včely nejen množí, ale včely si tím i řeší problémy, jak napsal Aleš , ale také aklimatizují na prostředí (proto to chce ihned odchovat F1 gen, když si něco přivezete od jinud).
Je velmi nepřesné říkat, mírně řečeno, že rojení je jen výrazem rozmnožovacího pudu.
Nelze vždy z atomizovaného problému zevšeobecňovat. U nás je spoustu analytiků, ale metodu syntézy ovládá málo kdo. To je pozůstatek toho tzv. vědeckého materialismu, který ovládl svět vědy, ale přitom postihuje jen část problému.
Krom naší původní včely tu jsou další příklady, A.m. makedonika, cecropia , monticola, a další plemena, které jsou považována za nerojivá. Jen pro zajímavost . Včely A.m. cecropia ukusují matkám i křídla a teprve, když si je časem vymění, je zabijí a ponechají si mladou. To ale neznamená, že se nerojí, ale ne tak často, jako třeba jiným u nás, kde jsem si to pěkně zbastardizovali a bude asi hůře, prootže včelařů ubývá a přibývají držitelé včel a je jedno, jestli mají včely v košnici, japončíkovi nebo Langstrothu.

Aleš to napsal naprosto exaktně. Roj je riziko a to jak pro roj samotný, tak i pro mateřák, ale i to může být strategie a to nemluvím o rojích z blahobytu a nebo z hladu.
Včela tu přežívá právě proto, že je velmi variabilní, tak prosím nehlásejme své názory, zkušenosti jako náboženství, jedinou pravdu. Buďme také variabilní a chápaví pro názory a podmínky druhých. LD