Důležité: Zachraňme české národní parky

[Crha Karel]

(04.04.2017 07:30 PM)schützmeister napsal(a):  Na Trojmezné stály smrky až 700 let staré. Na Pramenech Vltavy a Debrníku víc jak 300 let. Vím to od známé, která sčítala v rámci jakéhosi ulítlého grantu letokruhy na pařezech.
500 let, ať nežeru, tam některé stromy vydržely, bez Bláhy, přežili několik vichřic i kůrovcových kalamit. Byl to kus historie.

Když už tedy zmiňuješ historii, tak si pojďme do ní udělat malý exkurs, byť nebude zcela vyčerpávající.

Na úvod napřed přijměme dva postuláty:
1. za přemnožení kůrovce stejně jako za rozšíření varoo destructora může člověk
2. pokud by člověk, jako jako živočišný druh, zmizel z planety Země, díky přírodním mechanismům by se (po x letech) opět nastolil harmonický stav

Citace zasvěcence podložená historickými prameny: "Původní šumavský les byl smíšený, jehličnaté stromy byly v menšině, a smrky se nacházely hlavně ve vyšších polohách. Les se skládal ze starých, věkovitých stromů, relativně řídce posazených, a ty stromy stínily, utlačovaly svůj podrost, takže nedovolily vyrůst dalším stromům. Až když padly, tak na jejich místě vyrostly nové. Pod stromy byla krásná hustá vysoká tráva, a také jedním z význačných privilegií byla volná pastva dobytka v lese ... první rozsáhlejší těžby způsobovali byli zřejmě skláři, kteří dřevo potřebovali, po nich přišli dřevorubci, a nakonec zemědělci, koncem 18. a začátkem 19. století začali ve střední Evropě stoupat ceny dřeva, čehož se chytli Schwarzenbergové a začali zde razantněji těžit. Obzvlášť potom zbudování Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu na samém počátku 19. století znamenalo ve svém důsledku silnou devastaci šumavských lesů.
Schwarzenbergové někdy kolem roku 1920 přišli na to, že šumavské lesy nejsou v dobrém stavu, pozvali sem odbornou komisi, která po prohlídce šumavských lesů konstatovala, že jsou ve stavu katastrofálním. Okamžitě tedy majitelé přistoupili k obnově lesů, jenže vedeni ekonomickými zájmy nebyly vysazovány původní lesy, ale smrkové monokultury, které neodolávaly šumavským povětrnostním podmínkám. V druhé polovině 19. století se přehnalo přes Šumavu několik ničivých vichřic. Schwarzenbergové se snažili na Prášilském panství tu kalamitu zvládnout a zároveň přistoupili k obnově šumavských lesů, jenže při tom obrovském množství jim zakrátko došly sazenice a semínka šumavských smrků. Nevěděli, co dál, až potom někdo přišel s nápadem, že v oblasti jižně od Alp je podobný smrk a že podle tam panují i podobné podmínky jako na Šumavě. Tak přivezli na zkoušku několik vagonů sazeniček a semínek a začali zde tyto smrky vysazovat. Stromky se chytly, rostly, prosperovaly, ale přece jenom to bylo něco nepřirozeného, něco co sem nepatřilo.
Takže to, co vidíme okolo, vysoké stromy s větvemi obrácenými k nebi není vůbec původní šumavský smrk. Ten měl větve svěšené dolů, i jehličí měl trochu jinak kladené, takže jinovatka, sníh, déšť či led po něm pěkně sklouzly a neuškodily mu. Zatímco dnes se na něm srážky usadí, zmrznou, a když zafouká vítr, už se větve lámou. ... Několik izolovaných skupinek původních smrků se zde zachovalo a Správa národního parku snad činí nějaké pokusy o obnovu původního genofondu. Uvidíme, třeba za nějakých 150, 250 (!!!) let se budeme radovat, že máme na Šumavě zase původní smrky. Konec citace.

Nejdůležitější je právě ten časový odhad i když je samozřejmě limitován (směrem nahoru) nejen úsilím člověka, ale i vlivy celosvětově se měnícího životního prostředí.
Uvědomit si a hlavně přijmout, (!) že ty zásadní změny - Šumava zdravá a zelená - se nastartovávají teď, ale z výsledků budou těžit až generace, které přijdou po nás a po dětech našich dětí.
Jenže ty se Michale na to díváš velmi krátkou optikou, přestože moc dobře víš, že zásadní změny v ekosystému nejsou otázkou jednoho lidského života.

A se týče obviňování Bláhy, potažmo hnutí Duha je stejně nesmyslné, jako, když použiji opět paralelu k nám, vinit hnutí ŠPV z rozšiřování V.d.