" přírodní šlechtění "

[schützmeister]

K myšlence tohodle tématu mne přivádí opakující se diskuze na téma původní včely v Čechách.
V letech minulých i současných nadále probíhá dovoz a chov všech možných různých "plemen" s vidinou přeukrutné medné snůšky.
Je otázka, zda je to správný směr ? V přírodě, pokud ji sledujeme, má vše své místo a přesadíme-li to jinam, často to dělá víc škody než užitku / Bolševník, Asijský sršni /.
Šlechtěný kuřata krásně rostou, ale bez antibiotik pochcípají.
Je to samozřejmě námět složitý : v principu jde ale o to, zda je pomoc při výběru správná cesta. Vždy uvidíme jen část vlastností, není v síle lidské posoudit vše. A když už něco někde vyšlechtím a dovezu to jinam, není to zvyklé na jiné prostředí.
Konec teorie : Za 10 let jsem zkusil matky různých chovů a řekl bych jen tak čvrtina dosahovala kvality mých přírodně chovaných.
Když zapomete na Vigor,Vurm,Dolky,Lesanky a jiné vymoženosti, za pár let včely splinou s okolím, budou tam patřit. V praxi nepotřebuju inseminaci, přelarvení ani značkování.
Takže jak ? Začít s něčím místním, všude se najde včelař, který má včely od mládí a tak říkajíc, nechová matky. A pak čekám na matečníky. Když jsou postavené můžu je různě dělit / jako úly / nebo lapám roje, to už podle možnosti.
Výhody : časem splynou s místním klimatem
když necháme víc matečníků - svádí mezi sebou boj, nejlepší zůstává / v chovatelské stanici si nejlepší nechá chovatel a zbylé chcípáky rozprodá /
to časem vede k tomu, že je každý úl jiný, tedy i trubci mají jiné geny. Kvalitní oplodnění neděla jeden , ale často až 20 jedinců a je prokázáno, že ideální je, když je každý jiný. To je možné, díky tomu, že každý váš úl je jiný. / v chovech to nejde, inseminace je úplně mimo a i jinak jsou geny omezené početně výběrem /
matka vyrůstá ve včelstvu, ne nějakém chovném úlku : záleží totiž na výživě, teplotě i rychlém startu plodování.
a nastupuje přirozený výběr : nekvalitní jsou v podletí vyrabovány/ nebo je můžeme spojit /. V zimě přezimovací výběr, kdo ploduje brzy, jara nedočká. A na jaře slabochy můžeme ještě pospojovat. To vše samozřejmě funguje i ve šlechtitelské stanici. Jenže, zatímco já mám kupříkladu 10 včelstev s různými geny a troje mě nedožijí jara, tak mám stále sedmery s různými geny. Pokud mám ale z 10 jen dvě linie a z jedné linie mě 3 nevydrží, tak mám 5 stejných a 2 nic moc. Rokama se to u mne násobí / tedy roste různorodost / kdežto v chovu stále zmenšuje - dochází k příbuzenské plemenitbě, což se pak různě řeší, vždy ale jde o jednostranné geny.
Aby tohle fungovalo, musím mít úlů víc a nebo, a to je tady skoro všude, to tak dělají včelaři v mém okolí.
Takže kdo máte zkušenost, tepejte, napadejte, osvětlujte. Je to jiná liga .